Pohádky z kouzelného lesa
Pohádky z kouzelného lesa
Anotace: Úvodní díl....(hodně mě inspirovala Střelkyně1 :) Tohle je zkrátka můj druhý svět :) Níže dávám odkaz na můj kanál, kde jsem namluvila dva díly. Tak mrkněte ;)
https://www.youtube.com/watch?v=evivUeAwDHE
Byl jednou jeden kouzelný les. V něm rostlo kapradí které kvetlo jednou za rok a to o svatojánské noci. Spolu s mechem pak ukrývali mnoho tajných skrýší plných pokladů, které se otvíraly jen v čarovné dny. Ale každý takový poklad měl i své strážce. Byly to různí duchové a skřítci. A ti měli na starosti, aby se k pokladu nedostal někdo zlý a hamižný.
V lese rostlo plno různých hříbků, ostružin, malin, borůvek a lesních jahůdek a pohádkovými bytostmi a zvířátkami se to tam jen hemžilo. Hned vedle toho lesa byla louka plná lučního kvítí, kde každou noc tancovaly víly. Když byl úplněk, scházeli se na té louce všechny bytosti i zvířátka z lesa a okolí. Víly, skřítci, rarášci, bludičky, hejkal, rusalky. Na koho si vzpomenete. Tak se tam veselili v kruhu a tancovali až do rána.
Ráno pak po nich zůstávaly květinové a houbové kruhy. Říká se jim vílí kruhy a jistě jste si jich už někde všimly. Já je tedy vídám spíše v lese, kde rostou houby v řadě za sebou a tvoří kruhy které jsou vždy v jednom místě přerušené. To je prý vstup do vílího kruhu. Když je vám dovoleno od bytostí do takového kruhu vstoupit, můžete prý uvnitř slyšet jejich smích a zpěv. A jako vílí kruhy z různých hub bývají i z květin ale na ty jsem ještě nenarazila a nebo jsem je možná vždy přehlédla.
No a tam kde končí louka, na samém kraji lesa, stál velký pařez z obrovské borovice, krerá tam kdysi dávno stála. Kolem pařezu to bylo vystlané mechem a byl prorostlý břečťanem. Obrovská kapradina dělala pařezu potřebný stín jakmile sluníčko přes den moc hřálo a ještě se tu v mechu krčilo pár malých červených muchomůrek a malé čtyřlístky zaječího zelí. Z toho pařezu vedlo mnoho kořenů které v mechu tvořily krásné vlnobití a takové jakoby schůdky. A ty schůdky vedly přímo pod pařez kde se ukrýval vchod. Byl to vchod do pařezového domečku.
V tom domečku žil rarášek Ondrášek se svojí malou sestřičkou Berunkou. Každý měl svoji světničku s postelí, nočním stolečkem, s lampičkou, skříní a malými kamny, to aby v zimě neumrzli. Rarášek Ondrášek rád spal pod peřinkou z lískových listků protože byly chlupaté, krásně měkkoučké a pěkně hřály a mechový polštářek pod hlavou nesměl chybět. Berunka měla zase povlečení z té nejjemnější pavučinky a uvnitř té pavučinky bylo pampeliškové chmýří. To se jim to tam krásně spinkalo... panečku.
Dále měli uprostřed domečku jednu velkou místnost které by se dalo říkat obyvák nebo taková společná místnost. Byl tam krb v kterém si v zimě mohli zatopit a velký prostorný gauč s dvouma křesílkama a stolek. Gauč i s křeslama byly celé ze dřeva a očalouněné mechem aby se na nich sedělo, inu zkrátka jako na mechu. Všechen nábytek jim dělal brouček Tesařík a ten byl v celém lese vyhlášený svou dovedností a jeho nábytek zdobil snad všechny lesní domečky široko daleko
.
No, vrátíme se k našemu pařízkovému domečku....Kde jsme to skončili? Ano, ovšem...už vím. Tak tedy...v tom obýváku měli velký zásobník na dřevo na zimu. Před krbem byl ještě velký mechový koberec, na který naši skřítci rádi lehávali a nebo si hráli. V chladnějším období na něm zase rádi sledovali oheň v krbu. Popíjeli pečený čaj a povídali si a vzpomínali na to, co všechno v létě prožili.
Dále měli v chaloupce kuchyňku s kamny a stůl s židlemi u kterého naši skřítci mlsali všelijaké dobroty. Malá koupelna nesměla chybět. Samozřejmě měli i kadibudku, která byla sice venku ale hned u chaloupky. Takže ani v zimě nebyl problém. No a ještě nesmíme zapomenout na velký sklep, kde měli uložené dobroty. Různé zavařeniny z lesních plodů. Od marmelád až po kompoty. Hříbky zavařené i nasušené. Několik pytlů mouky, to hlavně až na zimu. Mák, med, oříšky....no měli skoro plný sklep.
Berunka strašně ráda vařila a dělala marmelády v různých příchutí. Například, maliny s divokou mátou, jahody se smrkovými výhonky, borůvky s meduňkou, kterou mají na zahrádce. Malé kloboučky hříbků plnila bylinkami a zavařovala na milión způsobů. Ale že by se jim to všechno nevešlo do chaloupky, tak to používali místo peněz.
V celém lese to tak bylo. Že když chtěla např. Berunka od pavoučka křižáčka upříst krásný krajkový ubrus na stůl, dala křižáčkovi za něj dvě skleničky nějaké zavařeniny. A že všechny zvířátka i lesní bytosti právě s Berunkou obchodovali nejraději, protože byla svými dobrůtkami vyhlášená v celém okolí a ještě dále. Takže ji znali i ze sousedního lesa.
Rarášek Ondrášek byl zase vyhlášený svojí dovedností snad ve všem na co si vzpomenete. Byl pracovitý, rád pomohl každému s čímkoliv. Všechno opravil a skoro se vším si věděl rady.
Kolem jejich chaloupky to vypadalo stejně krásně jako uvnitř. Rarášek Ondrášek tam udělal Berunce krásnou zahrádku, kde pěstovali bylinky. U malé břízky která si tu v mechoví u jejich donečku čile roste, postavil Ondrášek krásnou lavičku. Odtud je krásný výhled na louku. Kde můžou v noci, za zvuku cvrlikání cvrčků a šumění v korunách stromů, pozorovat vznešený tanec krásných lučních víl.....
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
No konečně se to provalilo!
Už drahnou dobu si říkám, kam se vytratil (z mého) Lesního království komparz víl, skřítků, rarášků, halekalů, bludiček, hejkalů, rejpalů a chřástalů.
A helemese, voni jsou u konkurence! To bude těma dotacema, páč jinak si to neumím vysvětlit.
Vlastně jsem docela rád. Protože už slyším, repliky vnuček: "Hele dědo a mají rarášci dvě, nebo čtyři nohy? A umí blikat jako můj Ajpfoun? A půjdeme na ostružiny? Jé, já bych chtěla cvrčka! Chytíš mi ho?" A můžou se na pasece honit i luční víly?"
17.12.2019 00:03:33 | Lesan