Jak šla babička a dědeček do nebe

Pohádka o babičce a dědečkovi, jak šli do nebe

pro mé vnoučky i ostatní děti


Úvodem :
Tuto pohádku mně často vykládala moje maminka a já vlastně ani nevím, zda si ji vymyslela nebo ji znala od své maminky.
A tak tedy – pohádka začíná :
Byl jeden dědeček a jedna babička. Už byli staří a tak si řekli, že jejich čas se naplnil a že půjdou do nebíčka. Koupili si kuřátko, upekli, udělali si poslední večeři, dobře obrali kostičky a z nich si udělali žebříček. Žebříček opřeli o obláček a lezli, lezli, lezli nahoru. Vyšplhali se na první obláček, žebřík povytáhli, opřeli o další obláček a tak to dělali pořád, až vylezli před nebeskou bránu. Lezli dlouho, takže u brány se ocitli až pozdě večer. Byli už velmi unaveni a těšili se, že je Ježíšek přijme a oni si konečně odpočnou.
Zabouchali tedy silně na bránu : „buch, buch, buch“ !
„Kdo to ruší nebeský klid ?“ ozvalo se za branou. Byl to sv.Petr.
„To jsme my, dědeček a babička, jdeme k Ježíškovi. Už jsme moc staří, moc jsme se v životě napracovali a chceme jít do nebíčka.“
„Ježíšek už spí, nesmím ho rušit, ale pojďte dále, někam Vás uložím a ráno Vás k Ježíškovi zavedu“, řekl sv. Petr a zavedl dědečka a babičku do nebeské hračkárny. „Na nic tady nesahejte, někam se uložte, ráno pro Vás přijdu“, řekl na rozloučenou a odešel spát. Dědeček si našel místečko ke spaní a hned usnul. Ale kdepak babička ! Ta byla velmi všetečná a zvědavá. Únava z ní jako zázrakem spadla a babička si začala prohlížet hračky, které měl Ježíšek v nebi, zřejmě nachystané pro hodné děti na Vánoce. A hraček tam, panečku, bylo ! Panenky, autíčka, stavebnice, různá vycpaná zvířátka, loutky, letadélka, vozíčky, atd, atd. Babičce jen zrak přecházel. Tolik hraček nikdy neviděla. Chodila mezi hračkami, pohrála si s panenkami, oblékla jim různé šatečky. Povozila vláčky, autíčka. Pohrála si s kostkami. Už se zdálo, že si vše prohlédla a náhle jí padly do oka kuželky s koulemi. Koule byly pečlivě srovnány do pyramidy. Babička opatrně vzala spodní kouli a chtěla zkusit porazit některou kuželku. Ale běda ! Stavba z koulí se zbourala a koule se začaly kutálet po celém nebi. To byl ale rachot ! Na zemi mysleli, že je veliká bouřka, rachot byl slyšet až v Africe ! Dědeček se probudil a velice se polekal a tu už přiběhl také sv.Petr a zlobil se : „Lidičky, co to děláte ?! Okamžitě všechno posbírejte !“ A tak babička i dědeček, přesto, že nic nezavinil, museli sbírat a rovnat zpět koule do pyramidy. Než vše udělali, byl zase večer. Sv Petr jim přišel říci, že bohužel Ježíšek už zase spí. „Musíte počkat do zítřka,“ dodal, „ale zde zůstat nemůžete, pojďte do nebeské kuchyně. Tam snad nic neprovedete !“
Dědeček zasedl do židle v rohu kuchyně a okamžitě usnul. Babička se v kuchyni zvědavě rozhlížela: „ no to je ale věcí“ ! Hrnce, rendlíky, pánve, síta, talíře, talířky, porcelánové soupravy na kávu a čaj, příbory, vařečky, kvedlačky, různé mouky, krupice, atd, atd. Babička vše důkladně prozkoumala a už se chtěla jít také prospat, když tu jí padla do oka v koutě stojící díže. Díže , děti, je dřevěná nádoba, něco jako sud, ve které se nechává kynout těsto na chleba. Těsto se dobře promíchá kopistí, což je vlastně velikánská vařečka, pak se nahoru dá dekl a těsto kyne. Dekl se nesmí oddělat, aby proces kynutí dobře proběhl. No ale zvědavá babička pomalu deklík odsunula. No nepřejte si vidět , co se stalo. Těsto už bylo nakynuté a začalo se tlačit ven, teklo, plazilo se, vytékalo. Babička neměla tolik sil, aby dekl zpátky na díži zasadila a tak se těsto volně valilo po kuchyni. Doplazilo se i k dědečkovi, ten se opět strašně vylekal, zařval, ale nakonec začal babičce pomáhat s likvidací škody. Vzali kbelíky, které jim zatím rovněž vyděšený sv. Petr přinesl a utírali a utírali a čistili kuchyň od těsta. Trvalo to zase do pozdního večera.
„No to snad není možné !“ naříkal sv. Petr , „kam já Vás mám dát ?“
Nakonec se sv.Petr rozhodl, že to ještě se staroušky zkusí a zavedl je do nebeské zahrady. Tam bylo zase věcí, až oči přecházely. Dědeček, po dvou probdělých nocích, padl na lehátko a okamžitě usnul. Ale babička, ta byla stále čilá a hlavně zvědavá a přestože také už dvě noci probděla, nedalo jí to a začala zase pokukovat a prohlížet si různá nebeská zahradní nářadí i hračky. Byly tam různé bábovičky, tvořítka na písek, kyblíčky a lopatičky, také houpačky a malé kolotoče, přelízačky, koloběžky, trojkolky. Babičku náhle zaujaly vozíčky, které byly opřeny v řadě za sebou. A jako před tím v hračkárně, vzala si první vozík v řadě, že se zkusí povozit. Ale tím se všechny vozíky uvolnily a postupně se rozjížděly po nebi, dělaly velký rámus. V jednom vozíku seděla babička a rejdila si to tam a zpátky, dokola a všelijak jinak. Moc se jí to líbilo, ale sv.Petrovi ne. Přiběhl a když viděl tu spoušť a babičku , jak vyvádí ve vozíku, otevřel nebeskou bránu a zakřičel : „A ven ! Ty babičko běž ještě na zem a ještě aspoň deset let musíš pracovat ! Dědečka si zde necháme, ten už je na nebíčko způsobilý .“
A tak se babička vrátila na zem a ještě dlouho pracovala a vzpomínala na dědečka, který zatím u Ježíška na ni čekal. Až nazrál čas, dostala se i babička do nebe a teď už se na nás spokojeně dívají a přejí Vám, děti, dobrou noc !

Povzpomínala a zapsala ze vzpomínek z dětství
Vaše babička Vlasta
v Brně dne 25.8.2017