O zlatém prasátku

Bylo nebylo jedno prasátko, ale nebylo to obyčejné prasátko. Nebylo ani růžové, ani hnědé jako divoká prasátka, bylo zlaté. Prasátko si myslelo, že ho nikdo nemá rád, když je jiné, ale to vůbec nebyla pravda. Ostatní prasátka měla zlaté prasátko ráda a dokonce ho pro jeho jedinečnost obdivovala. Ale to zlaté prasátko nevědělo, protože se s nikým radši nebavilo. A tak smutné zlaté prasátko bloudilo světem. Kolem Vánoc se zatoulalo až k lidem, kde ho uviděla malá holčička. A ta si pomyslela: ,,Jeee, viděla jsem zlaté prasátko, to budu mít určitě hodně dárečků!" Proto byla holčička tak moc šťastná, že se na prasátko rozzářeně usmívala. To bylo ale zvláštní pro prasátko, ještě se na něj takhle někdo krásně neusmál. Zlatému prasátku se to moc zalíbilo, a tak si řeklo, že ho přece jen někdo má rád. Vrátilo se k ostatním prasátkům, začalo si s nimi povídat a zjistilo, že ho prasátka mají také ráda. Tak bylo zlaté prasátko šťastné a vesele si žilo s ostatními prasátky.