Slepičí útěk

Byla jednou jedna velká slepičí rodinka kohouta Zbyňka. Byli to největší neposedové na farmě u Olomouce. Každé jaro plánovali velký slepičí útěk, už asi po desáté. Chovatelé je, ale vždycky chytili včas.
Když útěk začali plánovat všichni členové farmy, tak se s nimi spojila i slepičí rodinka kohouta Zbyňka. A tak se dohodli, že udělají útěk společně. V pátek večer si kohout Zbyněk svolal všechny nejsilnější členy rodiny, aby mu pomohli vymyslet plán útěku. Vše mělo proběhnout v neděli večer, za úplňku, kdy chovatel spí už tvrdým spánkem. Plán byl jasný. Bylo třeba se podhrabat
a potom vyhrabat cestičku ven z kurníku všem ostatním slepicím. Ukrást klíče od hlavních vrat z domku chovatele, a dostat se ven z farmy do přírody.
Ráno to řekli kohouti všem slepicím. „A není to moc riskantní“ řekla Bětka, jedna z hlavních slepic. „Ne, já myslím, že je to moc dobrý plán.“ „Večer se sejdeme u hlavních vrat kurníku a uskutečníme svůj útěk“ řekl všem kohout Zbyněk.
V neděli přes den, už nejsilnější drůbež vyhrabávala cestičku z kurníku. Večer měli již vše připravené. Nejodvážnější kohout Zbyněk, když byl úplněk, vlezl do domku farmáře a potichoučku ukradl klíče od hlavních vrat. Domluveným znamením zavolal na ostatní, aby mohli vyhrabanou cestičkou opustit kurník. Kohouti otevřeli velká vrata a slepice vzorně ve dvojstupu opouštěly farmu. Farmář uslyšel skřípění vrat a vzbudil se. Podíval se z okna a nevěřil vlastním očím. Viděl, jak drůbež hromadně opouští farmu. Vyběhl z domu a pustil své psí hlídače. Ti zahnali slepice zpátky do kurníku. Rodinka kohouta Zbyňka byla už vycvičená z mnoha útěků, proto se přikrčila v příkopu na druhé straně farmy a vyčkala, až se vše uklidní. K ránu opustili svůj úkryt a vydali se za dobrodružstvím ve volné přírodě. Přejme jim šťastné pořízení a doufejme, že při dalším útěku se podaří opět několika slepicím uniknout.