Ježek Jožko

Před dávnými a dávnými časy žil jeden ježek jménem Jožko. Byl natolik mocný, že ho ostatní ježkové považovali za boha. Každý den na hřbetu nosil do svého království mnoho ovoce, aby nakrmil svůj ježčí lid. Vždy vycházel brzy ráno a v obědní čas se vracel zpět. Avšak jednoho dne při sběru ovoce narazil na krále šimpanzů sbírající banány pro svůj lid. Bohužel populace šimpanzů se rychle rozrůstala a král již nebyl schopný dostatečně obstarat potravu, a proto se rozhodl sbírat i jiné ovoce než jen banány. Protože byl šimpanz o mnoho větší a silnější než ježek, nedokázal ubránit ovoce a král šimpanzů mu všechno ovoce sebral. Jožko to tak ale nechtěl nechat a chtěl se šimpanzům pomstít. Sledoval tedy šimpanze do hlubin lesa doufajíc, že najde jejich království. Čas ale plynul a Jožko zapomněl sebrat co nejvíce ovoce, aby se mohl vrátit a nakrmit všechny ježky ve svém království.

Když se začalo stmívat mezitím v království ježka Jožka zavládla panika. Docházelo jim ovoce a oni nevěděli, kde je jejich bůh. V podvečer celá armáda válečných ježků se vydala do lesa hledat svého boha. I přestože měli boha ježka velmi rádi a chtěli ho zachránit, zapomněli na obranu vlastního království.

Po cestě do hlubin lesa je překvapilo všude okolo popadané, rozmlácené ovoce a ani stopy po Jožkovi. V mysl se dostávala ta nejhorší možná možnost, že Jožko již neexistuje. To však nebránilo jejich hrdosti, proto se rozhodli následovat kusy zbytků ovoce v domnění, že najdou bytost, která je za všechno odpovědná.

Mezitím Jožko s králem šimpanzů dorazili do království v hlubině lesa. Jožko byl velmi opatrný a snažil se, aby ho nikdo neodhalil, pohyboval se jen v blízkosti velkých stromů a mohutných kořenů. Plánoval, až všichni půjdou spát, vzít si zpět ukradené ovoce a vrátit se domů. Nevěděl však, že šimpanzi své jídlo velmi přísně střeží, a tak přemýšlel, že se vrátí zpět bez ovoce. Tehdy ale uslyšel hluk z druhého konce království. Velmi hlasitý dupot, jako by sloni běželi. Šimpanzi se vylekali a běželi bránit svoje království. Toho Jožko využil, rychle vyběhnul z poza mohutného kořenu, nabodl si na záda všechno ovoce, které mohl a utíkal oklikou zpět domů. Jen kdybych věděl, že to jsou ježčí válečníci…

Když Jožko přiběhl domů, dozvěděl se od žen a dětí, kteří zůstali v ježčí dolině, že celá armáda ježčích válečníků se vydala ho hledat. Došlo mu, že ten strašný rámus hlubině lesa byli oni, ježčí válečníci. Okamžitě běžel ke skladu schovat ovoce a vyzbrojit se. Když se vyzbrojil v mžiku oka zmizel z doliny a běžel zpět do hlubin lesa.

V hlubinách lesa mezitím ježci vyslýchali šimpanze, jestli něco neví o jejich Jožkovi. Šimpanzi byli naštvání, že ježkové dělají takový rozruch a přivolali krále šimpanzů. Při příchodu k hranici šimpanzího království jim řekl: „Jednoho mocného ježka jsem potkal v lese. Vypadal ustaraně a měl na zádě napíchané ovoce, tak jsem mu pomohl a vzal jsem si ho. Nic neříkal, tak jsem odešel hledat další, protože musím zajistit dost pro všechny šimpanze.“ Váleční ježci ho upozornili na to, že v lese není jediný a že se má nejdříve slušně zeptat, než si něco vezme. Také ho upozornili na to, že je důležité brát ohled na ostatní, protože Jožko nepotřeboval pomoct se zátěží na zádech. To ovoce tam měl schválně, protože on sbírá ovoce pro ně. Šimpanz se rozesmál a říká: „Vy ježci jíte ovoce? To jsem neměl. Já myslel, že jíte malý hmyz. To se omlouvám. Pojďte zamnou, nějaké ovoce vám dám, abyste měli co jíst.“ Když přišli ke skladu v šimpanzím království, bylo tam o polovinu méně jídla. Šimpanz se rozzlobil a nechal si přivést ty šimpanze, kteří měli chránit jídlo. Ptal se jich, kde je všechno jídlo? Není přeci možné, aby ho tolik snědli. V tom přibíhá ježek Jožko a vysvětluje celou situaci. Všichni se začínají smát. Po vyjasnění situace se šimpanzí král s Jožkem dohodnou, jaké bude jejich území pro sběr ovoce a vytvořili domluvu o vzájemné pomoci.

Od té doby se pravidelně navštěvují, jejich království se vzájemně brání a prosperují. Jaké ponaučení z toho vyplývá milé děti? Než si něco vezmu do svých rukou, zeptám se, jestli to náhodou něčí není a jestli to nepotřebuje.