Pohádka o třech dějstvích

„Jé, ahoj Milady. Jak se máš?“
„Hej dík Alespoň někdo tu je. Jo u mě se vede docela dobře, akorát se nějak potím. A co ty?“
„Bys nevěřila, ale u mě úplně stejně“
„No to je osud.“
„A co nového?“
„Nic nic. Akorát za chvilku pojedu do Hypernovy. Co ty?“
„Nic… Furt jenom budu doma.“
„To naštve.“
„Njn.“
„Hah.“
„Čemu se gebíš.“
„Já?“
„Ne, ten za tebou.“
„Taťka? Ale on se nesměje“
„Jaj.“
„…“
„S tebou je nuda.!“
„No tak jako… Jak to myslíš“
„Tak, že je s tebou nuda…“
„Jsi mě urazila.“
„***“
„Víc než tři hvězdičky nejdou. Hahahahaha.“
„No to jsi mě fakt dostala…“
„Co to kecáš.“
„Hej… Jsi blbá, nebo to jenom hraješ? Protože jestli to hraješ, tak bys měla být přední herečka Národního divadla!“
„Můžu říct, že to hraju?“
„Ne, protože my všichni stejně víme, že seš taková od přírody. Že jo holky!“
„JO! !Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!Jo!“
„Hej… Holky… Jako…“
*hromadné zahučení*
*bééééé*
„Nebul“
„Ale to nejde nebrečet. Ony si to o mě všechny myslí.“
„A co si o tobě myslí?“
„Že jsem taková od přírody.“
„Jaká taková?“
„Maková.“
„Jejda, tak to já radši tvaroh… Uh….“
„No vidíš to! Nikdo nemá rád makové koláčky!“
„Tak vyměň mák za tvaroh a je to.“
„Jenže někdo má rád tvaroh a někdo povidla, někdo má rád ořechy, někdo čokoládu….“
„Tak zůstaň maková. Takhle alespoň poznáš, kdo o tebe stojí, když jsi taková… maková… a ne jiná.“
„Myslíš?“
„Jo.“
„Tak dík.“
„Nemáš zač.“
“Já jsem makový koláček, já jsem makový koláček. Mám od máku i frňáček, mám od máku i frňáček. Na na na na na na na.“
(V originále jsem byla lehce mimo a spala jsem o makovém koblížku :D Takže to znělo takhle: Já jsem makový koblížek, já jsem maková koblížek. Kdo má rád mák, ať mě slíže, kdo má rád mák, ať mě slíže. Na na na na na na na“)

DIIIIING.... Konec prvního obrazu.... Scéna dvě

„Ach jo“
„Copak...“
„Moje majitelka mě nemá ráda“
„Jakto?“
„Protože jsem sladký rohlíček a ona radši anglické se slaninou a sýrem...“
„Tak se vrať do obchodu...“
„Když já ji mám rád... A chci, aby mě spapala..“
„Hmmm... tak na sebe napatlej slaninu a sýr...“
„Dobře...“
*Sladký rohlíček morfuje na anglický rohlíček se slaninou a sýrem*
„morfujeme! anglický rohlíček se slaninou a sýrem!“
*Hruška odtlačí anglický rohlíček se slaninou a sýrem do špajzu.*
*Ráno majitelka přemorfovaného sladkého rohlíčku otevře špajzku.*
„Jé! Anglický rohlíček se slaninou a sýrem!“
*Mňam mňam mňam*
„No fuj“
*podiví se majitelka*
„Vždyť on je pod tou slaninou a sýrem odporně sladký! Bleee!!!“
*Majitelka vyplivne přemorfovaný sladký rohlíček do koše a zbytek tam hodí taky.*
A pokud nevynesla koš, nebo rohlíčka nesnědla nějaká moucha nebo tak něco, pláče tam dodnes*

diiiiiiiiiiiiiiiing
diiiiing
HEJ
diiiiiiiiiiiing
diiiin
diiiing
do prčic!
diiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiinggg
DING
diiing
DING
*DING
*DING* obraz tři
(Pardon, blbnul nám gong.)

Makový koláček jednou dorazí ke skládce a uslyší pláč
Kdo to může být?
*Uvidí sladký rohlíček s kusem slaniny a odlupujícím se sýrem*
*Přiběhne k němu*
„Copak se ti stalo, sladký rohlíčku se slaninou a odlupujícím se sýrem?“
*zeptá se ho makový koláček*
„Majitelka mě vyhodila, protože jsem sladký!“
*Fňuk*
„Ale.... tobě chybí kus hlavy!“
„Ano, ano... Je to smutné. Ona mi ukousla kousek hlavičky, rozžvýkala ji a plivla. Tam je moje hlavička, napravo ode mě…“
*makový koláček přinese hlavičku a naplácá ji sladkému rohlíčku na tělíčko*
„Děkuji ti, jsi dobrý, makový koláčku!“
„Za málo“
*Makový koláček a sladký rohlíček s hlavičkou, kusem slaniny a odlupujícím se sýrem se obejmou.*

Ach ano, děti. A tak končí pohádka! Ze dvou nešťastníků se stali velice dobří přátelé a pokud je krysy neodtáhly do kanálů, mají se rádi dodnes.

*Publikum nadšeně tleská se slzami v očích*

*tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk tlesk *
* aktéři se ukloní*

*opona se zatáhne

DING