Clingoni

Denně člověku proběhne hlavou přes dvacet tisíc myšlenek. Prý až dvacet šest tisíc. Vědci asi neměli co dělat, a tak je spočítaly. Už ale zapomněli vymyslet, na co přesně se myslí. Jasně, říká se, jak muž myslí každých pět minut na sex a na plno dalších takových blbostí, ale kdepak. Vím moc dobře, stejně jako vy, že hlavou se nám honí úplně něco jiného. Ano, jestli opravdu existují ty Clingoni, o kterých se mluví všude, kde se o nich mluvit dá. Na každém rohu i nerohu. Jen se podívejte třeba do politiky. Politici by rádi řešili důležité věci, které řešit mají, ale to nejde. Musí řešit Clingony. Jsou nebo nejsou? Mají tři nebo čtyři nohy? Mají radši vajíčka natvrdo nebo naměkko?
Protože už mě nebaví věčné nejasnosti v této problematice, vystavím jednou provždy stopku těmto dohadům. Clingoni jsou, mají čtyři nohy a vajíčka radši naměkko. Když tedy nemají k obědu zrovna čočku.
Asi je zbytečný je nějak sáhodlouze představovat. Každý o nich ví určitě plno věcí, aniž by si to sám pořádně uvědomoval. Kdo třeba neví, že pocházejí z galaxie E7HB0326? No ano, všichni to ví. Kdo neví, že jejich fotbalová liga se hraje ve všední dny a ne o víkendu? Nebo kdo neví, že jejich sonety mají dohromady šest slok? Vím, jsem k smíchu, toto přece ví všichni.
Na svět se postupem času dostalo plno informací, o kterých se sice nevědělo, jestli jsou pravdivé, kdo taky ale věděl, jestli opravdu existují? Když však konečně víte pravdu, nebojte se otevřít okno, které je vyrobeno přesně pro tuto chvíli, a vyřvat pravdu do světa.
Určitě vás zajímá, kde jsem tyto informace zjistil. Sice jsem jim slíbil, že nic nepovím, ale už nešlo vydržet mít takhle důležitou věc pouze u sebe. Znám je totiž už od mládí a řeknu vám o nich opravdu vše.
Žijí v jehličnatých lesech, kde se chrání proti přímému slunci, které nesnáší snad stejně, jako nesnáší pořady s Petrem Novotným. Žijí v norách, které si sami vyhrabou drápy, které mají přizpůsobené přesně pro tento účel a ještě pro vyndávání spadlého jehličí do očí. Jejich oblíbené jídlo jsou houby. Houby na smetaně, na víně, na paprice, s borůvkami, bez, zkrátka s čímkoliv. Když je zima a není co jíst, jsou schopní sníst i srnky a divočáky, ale jejich mlsné chuťové buňky z toho většinou moc velkou radost nemají. Maso moc rádi nemají. Až na psí. Se srnkami a divočáky si radši povídají, radši je mají jako kamarády než jako jídlo. Kromě srnštiny a divočtiny umí hned několika dalšími jazyky - svahilsky, japonsky, italsky, švédsky a česky. Nejvíce zvládají právě tu češtinu, kterou si zamilovali díky básním dekadentů přelomu 19. a 20. století, jako byl F.X.Šalda, K. Hlaváček, či O. Březina. Básně si oblíbili hlavně pro jejich logiku a pro jejich cit pro popis všeho přesně do posledního detailu. Uznávají je jako největší osoby planety Země.
A jak Clingoni vypadají? Přesně tak, jak si je představujete. Jestli je chcete ale vidět naživo, není nic jednoduššího, než se na ně jít podívat do nejbližšího lesa. Jsou sice velmi plaší, když však nebudete řvát jako na lesy, i když jste v lese, možná se vás nebudou bát. Možná si jednoho z nich chytnete a třeba i ochočíte. Ochočit se dají velmi lehko, za žádnou cenu jim ale nesmíte dávat jména jako je Alík, Šmudla, či Punťa. Tyto jména k smrti nesnáší a dokáží udělat naprosto vše, aby je neměli. Když už jim náhodou někdo takové jméno dá, celá věc končí většinou velmi tragicky. No, zkuste sami, uvidíte.
Clingoni žijí nenápadně, nikdo zatím nepřišel na to, proč přijeli zrovna na naší planetu, co tu vlastně pohledávají. Někdo si myslí, že nás chtějí ovládnout, někdo že nás chtějí sníst, až na to bude správná doba, někdo říká, že při návratu domů pouze zabloudili a tady u nás si dávají zastávku. Ať je to jak je, pravdu se snad časem dovíme. Pokud je ale dřív nevyhubíme.