Pohádka

Princ si zamyšleně prohlížel zažloutlou fotografii a vzpomněl si, co mu ta bába tehdy řekla.

-- -- --

Malé princátko cumlalo svůj prstík a trpělivě čekalo, až mu každá ta stará paní něco hezkého poví, pohladí ho po čelíčku a odejde.
"Nikdy nepoznáš opravdovou lásku, mladý pane. Odpusť."
Král s královnou začali křičet, báby se ihned chopily stráže a vyvedly ji ven. Vládce země se pohoršeně zamračil. To by přece nešlo, aby se jejich princátku v životě něco pokazilo. Až z něj bude dospělý muž, vybojuje si lásku urozené paní, vezme si ji a splodí potomka, který jednou – stejně jako on – převezme po otci vládu nad zemí.

Princátko se v kolébce nepokojně zavrtělo. Nemohlo se dočkat, až vyroste, dostane vlastní meč, bude stínat hlavy zlým drakům a zachraňovat spanilé princezny.

Řeči sudiček byly nepodstatné, nedůležité...
____________________________________________

Tolik vzpomínek v jedné fotografii... Sudičky a jejich předpovědi...
"Nikdy nepoznáš opravdovou lásku, mladý pane... Odpusť."
... Nádherné dětství... Léta dospívání... Dívky, ženy, dámy...
"Nikdy nepoznáš opravdovou lásku..."
Dívky, ženy, dámy, pořád dokola...
"...lásku, mladý pane..."
Dívky, ženy, dámy, pořád dokola, láska... Co to je?
"... Odpusť."
____________________________________________

-- -- --

Princ si zapálil cigaretu, fotografii odhodil do krbu a pozoroval, jak plameny spalují rozesmátý obličejík malého princátka. Není místo pro vzpomínky.

V pohádce nebylo místo pro homosexuály.