Po dešti

Palácové stráže dávno spí,
jen jejich pochodně září do letní noci.
Nad temným horizontem visí bouřková hrozba
a celý, celičký svět ozařuje slabý srpek Měsíce.

Šplhám se nahoru temnotou,
nemám s sebou žádnou zbraň, jen okamžik překvapení.
Jsem největší lupič severní Sahary,
vstupující do komnaty, kde čeká spící princezna.

Všechny tvé peníze, tvé náhrdelníky
to je moje práce za takových nocí.
Neměj strach, jsem něžný jako noční vítr,
žádný milenec nebyl kdy něžnější.

Přes hory přichází bouře a já budu pryč dávno před svítáním.
Uvidíš, že jsem nevzal nic, co láska nemůže vrátit během mrknutí oka.

Až budou řečeny stovky slov,
až zapadne závora na tvých dveřích,
potom, co ztrátíš svůj sen,
až skončí déšť,
až proliješ slzy,
pochopíš, že jsem nevzal nic,
co láska nemůže vrátit během mrknutí oka.

Největší lupič severní Sahary si bere prsteny, které jí daroval ženich.
Pár zlatých kroužků zazvoní o podlahu a princezna otevírá stejně zlaté oči.

Vem mě s sebou, vem mě s sebou předtím,
než rozhodnou o mém životě.
Slíbili mě muži, kterého jsem nikdy neviděla.
Dej mi jiný život, chci být pirátova žena.
Vem mě tam, kde vane ostrý vítr,
kde proudem teče víno,
vem mě pryč, ať žiju v nebezpečí,
Vem mě ke hvězdám,
k Měsící, dokud máme čas.

Potom, co jsou řečeny stovky slov.
Potom, co zapadne závora na tvých dveřích.
Potom, co ztrátíš svůj sen.
Až skončí déšť,
až proliješ slzy,
pochopíš, že jsem nevzal nic,
co láska nevrátí během mrknutí oka...