NÁLEZCI DIAMANTOVÉHO DOLU

Byla jedna chudá rodina. Jednou se vydali se svým milovaným trabantem na denní výlet. Cestou lesem viděli mnoho zajímavých zvířat. Například: U potoka vydru, v lese maskovaného slepýše, ve vzduchu výra, sýčky, a ve svém hnízdě, po dlouhé cestě autem, rodina viděla i sýkoru. Protože měli hlad, rodina zastavila u hospody. Pak se ale rozhodli, že chtějí mít klid, a proto zalezli do lesa k malému pařezu. Sedli si ne zem a vytáhli batoh napěchovaný jídlem.Při jídle vedli rozhovor, jak budou dál žít. Cestou zpět k autu se Martin přehraboval nohou ve spadaném listí a uviděl zářivý kámen. Podíval se na to, a protože nevěděl co to je, zeptal se otce. „Tati, co to je?“
„Kluku můj zlatej, vždyť to je diamant,“ řekl otec.
První, co udělal, když přijeli domů bylo, že zašel do zlatnictví. „Pane, vy nám tady ukazujete sto karátový diamant a k tomu ještě barevný, ten má cenu 400mil.“řekl s úžasem v hlase prodavač. A tak se z chudé rodiny stala bohatá.

O měsíc později:
O letních prázdninách se rodina vydala se svým novým mercedesem na dovolenou na svou chatu v horách, kde našli diamant. Měli chalupu přesně vedle pařezu, kde tehdy jedli. Chatu měli mohutnou se dvěma patry. „Dnes půjdeme hledat další diamanty“, řekl dychtivě otec.
Jak řekli, tak také udělali. Po obědě se vydali na lov diamantů. Za celé odpoledne nenašli ani střípek a to měli dokonce detektor kovu. Po dlouhé cestě se vrátili na večeři a detektor kovu dali do chaty pod postel. Matka dala uvařit brambory a šla si ven sednout ke svému rozpletenému svetru. Když pletla levý rukáv, ze zadních dveří za ní přišel otec. „Pípají ti tam brambory,“ řekl.
„Ale, nedělej si ze mě srandu.“ Když však matka vešla do malé kuchyňky, uslyšela, že otec měl pravdu. Něco tam pípalo. „Od kdy hrnce pípají?“ říkala si matka. To pípání však nešlo od hrnce. Šlo to z pod postele. Matka se tam podívala a uviděla detektor kovu, který hlasitě pípal.
„Břetislave,“ zavolala matka na otce. Když otec přiběhl a uviděl to,co matka, okamžitě se dal do odsunování postele. „Proč to děláš?“
„Pod námi jsou diamanty!“ V tom ohromném křiku tam přiběhly děti. Všichni se dali do odsunování postele. Když se to konečně podařilo, otec vzal pilku a vyřezal díru ve tvaru kostky. Sáhl do díry ale nic tam nebylo. „No jo, že mě to hned nenapadlo. Já jsem vyřezal jen naší podlahu. Musíme ještě vykopat díru!“
„Cože?“ zeptala se matka, protože v randálu, který dělal detektor kovu, nešlo nic slyšet.
„Odnes ten přístroj.“ odpověděl urychleně otec a popadl lopatu.
Po deseti minutách byla půlka místnosti zahrabaná hlínou a díra skoro tři metry hluboká. Po půl hodině, když už to otec chtěl vzdát, se v rouře něco zatřpytilo.
„Počkejte.“zastavil otec děti, které se pomalu vrhaly do roury. „Já se tam podívám první.“
Otec dal tedy ruku do hlíny. Když ji vytáhl, držel v ní třpytivý diamant. „Máme to!“ zakřičel otec. Když otec sáhl do roury podruhé, vytáhl hadr, ve kterém bylo devatenáct diamantů. „Zato dostaneme 400milionů.“ Spočítal otec.
Když přijeli domů, otec hned běžel do zlatnictví. Pán mu okamžitě vydal 200 milionů. „Cože?“ zeptal se otec.
„Co se děje?“ zeptal se pokladní.
„Měl jste mi dát 400 milionů.“
„Ale tohle je padesáti-karátový diamant a jeden má hodnotu 10 milionů. Když jich máte 20, dostanete 200 milionů.“
„Tak moc děkuji.“
A tak si rodina žila spokojeně se svými několika sta miliony a nějakými drobnými. Každé léto jezdili ne svou chatu v horách a každý rok ji zlepšovali. Nakonec se tam přestěhovali. Svůj dům neprodali, ale dali ho jedné chudé rodině, protože věděli, jaké to je, být chudí.