Velký Hrnec

Byla jednou jedna kuchařka, která vařila v místní hospodě a o jejím kuchařském umění se proslýchalo až za hranice. Jen se o ní také povídalo, že je pěkně falešná, prolhaná a zlá, ale vařila tak výtečně, že se jí nikdo nepokoušel odporovat.
Jednou přišel do hospody bohatý mládenec ze vsi. Objednal si u čišnice a ta už nesla objednávku kuchařce. "Ti bohatý toho ,ale sní co?!" křikla kuchařka div chuděrka čisnice nespadla s plným tácem jídla. Po chvilce se vrátila čišnice pro uvařené jídlo pro bohatého mládence a tu se v kuchařčině hlavě zrodil nápad. "Odnesu mu jídlo sama,holoto!" řekla čišnici a mnula si ruce. Bohatý mládenec si zatím vyložil na stůl ze svých nacpaných kapes všechny cennosti, aby mu nepřekáželi při jídle, a v tu se z kuchyně přiřítila kuchařka nesoucí objednané jídlo. Mládenec se rozplýval nad tou vůní, zavřel oči jako to vždy dělá a dál si vychutnával tu vůni. Když se do toho pustil, nevnímal vůbec okolí, zapíjel jídlo dvanáctkou a neviděl a neslyšel ničeho nic. Kuchařka mezitím shrábla nejcenější věci ze stolku za svá velká ňadra. Nikdo si jí nevšímal a ona šla zpět do kuchyně. Když ale míchala veliký hrnec, co veliký, byl obrovský - ten co se v něm vaří brambory pro celou hospodu, moc se naklonila a jak byli ukradené věci celé zlaté, drahé a težké tak přepadla do velikého hrnce a utopila se v něm. Z toho vyplívá že kdo chce víc - nemá nic.