Velikonoční vajíčko

Na velikonočním podstavci přede mnou leží velice krásné vajíčko.Jsem na návštěvě u své babičky a ta má podobných vajíček spousty, toto je však nejkrásnější.
Beru ho do ruky a pomalu jím otáčím.Je krásné!Menší nežli ostatní vajíčka.Má tvar jako kapka rosy, která se ráno usídlila na zeleném lístku růže a teď se na něm krásně třpytí, jako vajíčko, které třímám v ruce.
Jeho jemný květinový motiv mne uchvátil!Košilku na vajíčku už ani nevnímám.Prstem jemně přejíždím po malém bílém vajíčku a také po modré košilce, která ho zdobí.
Přistoupím s ním k oknu, abych jeho krásu viděla ve slunečním svitu.Vajíčko světlo jemně odráží a v košilce vidím odraz okna.Pak mne z mého úžasu vyruší děda, když řekne velice zvláštní věc, která mi ani nepřišla na mysl:"Nechceš to vajíčko raději sníst?Je určitě moc dobré a bylo by to lepší, než na něj pořád jenom koukat!"Na mysli mi vyvstane štiplavá poznámka ale pak se jen usměji a jemně zakroutím hlavou.
Obemknu vajíčko v dlani, je tak malé!Mám pocit, jako kdyby mi něco říkalo ale já jsem mu nerozuměla.Rozhodla jsem se, že už jsem se na krásné modro bílé vajíčko vynadívala až moc.
Opatrně ho vzdaluji od svých očí a pokládám ho do malého proutěného košíku.
Když ruka s vajíčkem dospěje ke svému cíli opatrně jsem ho pokládala do košíku.Nic jsem nevnímala a viděla jsem pouze cizí ruku, která šmátrá v košíku s vajíčky a vybere si zrovna to moje.
Zkončilo v ústech mého dědy.