Princezno...

Princezno...Spatřila jsem anděla při odletu. Princezno...Dokud jsi tu ještě byla.
Dokud jsi mi nechyběla.
Z tvých očí vyplula loďka. Na koho čekáš princezno? Cínový vojáček má trochu slabé ruce a mořskou nemoc z tvého modra. A trochu se kymácí, ze strany na stranu...Hou, hou princezno. Budeš ho mít pořád ráda. S tou nekončící kocovinou z lásky. Budeš se o něho starat a budeš mu děkovat, i když on tobě nikdy nepoděkuje. Vidíš ho jasně princezno? Má saze okolo spánků a chybí mu malíček u pravé nohy. A až mu zašiješ díru do kabátu bude tě milovat. Navěky a oddaně. Uchopí tvoji hlavu jinak než jiní a řasy se mu budou třást. Věř jeho bídě princezničko. Věř, že to jediné co si s sebou přinesl je jeho pýcha. Ne, on ti nikdy nechtěl nic vzít. Má tě rád nahou a vystřiženou z okolního světa. Má rád kůži na tvém krku a krev, která vás drží pohromadě. (Má hrubé ruce, bojí se, že ti ublíží). Třese se z té zimy ve tvé hlavě, vyplul z tvých očí princezno a ty máš najednou ruce tak prázdné...Kudy vedou rybářské sítě maličká?
Dej pozor na loďku vojáčku...Je z balícího papíru a ona je oheň a voda zároveň.