Sezení s přítelem

Rozhovor I.

„Ahoj, jak se daří?“
„No, mohlo by být líp…“
„Proč myslíš?“
„Vždycky přece může být líp.“
„Ale když je dobře, tak proč by mohlo být líp?“
„Jak víš, že je dobře? Víš snad, co se stalo?“
„Nevím…“
„No tak,…“
„Pomůžeš mi?“
„Fajn… Jde o to, že mi všichni vyčítají věci, za které nemůžu…“
„A to je ti nepříjemné, to chápu… Ale proč?“
„Jak by ti bylo, kdyby na tebe byl každý naštvaný?!“
„Kdybych za to nemohl, nestresoval bych se, je jejich problém, že se rozhodli být na tebe naštvaní. Tvá chyba to není, tak proč si to vyčítat?“
„Kdo si co vyčítá?!“
„Mrzí tě to?“
„No, to ano...“
„Tak si to nevyčítej a mrzet Tě to nebude =). Tak co, je dobře?“
„Teď už ano… Ale, rád bych věděl jedno. Když jim tolik vadí, co dělám, proč do mě pořád rýpou a chtějí, abych něco dělal, když jim to tolik vadí?!“
„Štípla tě někdy včela?“
„No, jo, ale co to má co dělat s tímhle?“
„Proč tě štípla?“
„Máme snad biologii?“
„Odpověz.“
„Protože jsem se ohnal, aby mě neotravovala.“
„Sledoval si někdy včely, co dělají, když přiletí na květ?“
„Sakra, jak s tímhle souvisí včely?!“
„Odpověz…“
„Fajn… přiletí tam, chvíli po něm lezou, potom ho opilují a letí zpátky…“
„No vidíš, štípla snad někdy včela ten květ?“
„Samozřejmě že ne, to by byla pitomost…“
„A proč ho neštípla?“
„Protože se nebránil?“
„Správně =).“
„Takže říkáš, že když se nebudu bránit, ti lidé si mě /prohlídnou/ a dají pokoj?“
„Tak nějak. =).“
„A nemůžou mi dát pokoj rovnou?“
„Ty jsi taky zvědavý =).“
„To je pravda… Díky =).“
„Rád jsem pomohl, a teď už běž, čeká tě další den plný zkoušek, které bez pochyby zvládneš. Přeji hodně štěstí!“