O princezně a drakoj trošku jinak...

Bylo nebylo za sedmero horami a sedmero řekami království krále Endurara, ten měl dceru Artaru, nebylo to ale leda jaké království. Bylo to totiž dračí království, král byl drak a princezna saň. Jednoho dne se roznesla příšerná zpráva po království, do království přišla lidská princezna a pokud ji nevydají princeznu Artaru, tak zpustoší celý kraj. Usadila se v malé chaloupce nedaleko lesa, kde okamžitě začala se svým sluhou kácet stromy, aby mohli vařit a topit v chaloupce. Král byl nešťastný, protože svoji dceru miloval, ale nemohl dopustit, aby princezna zpustošila jeho zemi, takže rozeslal posly, aby sehnali rytíře, který by se postavil princezně a porazil ji. Týden trvalo než se sjeli rytíři a udatní draci z celé země, aby se postavili zlé princezně. Spousta rytířů to zkusila a spousta se jich už nikdy nevrátila. Až jednoho dne stanul dračí rytíř před chaloupkou, kde dříve les byl, dnes již jen mýtina, ze které se stalo bojiště a pohřebiště draků.... Drak se rozhlídnul a uviděl chaloupku, ale než se stihl vzpamatovat, tak před ním stanul malý roztomilý králíček ve zbroji posázené hroty tak ostrými, že pokud by se ho pokusil sežrat, tak by mu nejspíše rozpárali krk zevnitř, tak na něj zkusil vychrlit oheň, ale zjistil, že tam, kam ho vypustil, už králíček není, ale že se dostal za jeho záda a vyskákal mu na záda kam narazil se svými ostny do nechráněného místa ve zbroji. Drak se ohnal ocasem po králíčkoj a taky ho zasáhl, avšak ostny se zabořili hluboko do ocasu a drak zaskučel bolestí, ale ani králíček z toho nevyvázl bez zranění, králíček začal dorážet na draka a způsobil mu mnoho zranění, ale drak se nedal a bojoval jak jen mohl, ale byl téměř bezbranný, protože králíčka chránily ostny a před plamenem stíhal utíkat. Tak začal drak ustupovat a ustopovat až narazil na spadlý strom a přepadl přes něj, pro jeho smůlu zrovna v té chvíli za ním byl králíček a drak si probodl krk o ostny. Králíček však tou vahou byl vážně zraněn, tak tam leželi vedle sebe a koukali na sebe, ani jeden nemohl ze sebe sundat brnění, které jim bylo tak těsné... po chvilce se králíček postavil na nohy a udělal krok k drakoj a naznačil, že nemá špatný úmysl. Drak lehce přikývl, a když k němu králíček se doplazil, tak mu drak zubama rozepnul brnění a králíček se cítil hned o trošku lépe a mohl pomoci sundat brnění drakoj, šlo to velmi špatně, protože drak na mnohých místech krvácel. Ale po nějaké době brnění s rachotem spadlo vedle draka a ten mohl volně dýchat, avšak králíček byl z toho tak znaven, že usnul vedle něj , přitisknutý k němu. Co se stalo dál už jsou ale jen dohady, jediné, co se ví, že po princezně se slehla po tomto litém boji zem. A králíček a drak zemřeli vedle sebe na následky zranění. Když se král doslechl o tom co se stalo, nechal na tom místě postavit pomník, kde králíček a drak vzhlížejí k lepší budoucnosti souznění druhů. A tak se stalo, že králíci a draci už mezi sebou více nebojovali... a zem krále Endurara vzkvétala a rozšiřovala se...