O královně Haneloe I.část

Byla - žila jedna hezká, ale zlá královna. Ta královna místo na trůnu raději vládla za kancelářským stolem v jedné z místností svého hradu. Tam se cítila nejdůležitější. To bylo to pravé ořechové. Občas do toho úřadu zavítal i král Petr III., aby jí ulehčil od některých problémů, co se jí valily neustále na její krásnou královskou hlavu.
Nejvíce pak ji trápili poddaní, co jí život podle jejího úsudku velice moc ztrpčovali. Dokonce snad i ubližovali i snad, pro páníčka, mstili. Tak její Královské veličenstvo, které o většině důležitých věcí rozhodovalo samo bez ohledu na názor Petra III., který stejně hrál ony ne pověstné druhé, ale spíše až třetí housle, rozhodlo, že bude vládnout mnohem tvrdší rukou.
S Haneloe seděla v koutku kanceláře i její poddaná Zdenka. Zdenka královně věrně sloužila až do roztrhání těla, i když i to bylo samozřejmě pro Haneloe velice málo. Někdy v tom svém zastrčeném koutku i občas o královně zapochybovala. Přesto ihned tyto myšlenky zahnala. Aniž si to plně uvědomovala, měla z královny strach.
Největší touhou královny bylo vyniknout na úřednickém poli. Práci v kanceláři milovala. Velice často tu zůstávala i déle. Královna totiž byla workoholička. Což se nelíbilo jak panu králi, tak i jejím dětem, princům Lubomírovi, Lukášovi a princezně Kataríně. To jim však bylo málo platné, protože i doma vládla Haneloe pevnou rukou. Prostě řečeno Petr byl pod velkým pantoflem a s ním i jeho dětičky!
K vyniknutí patřilo i to, že měla moc ráda, když se ji někdo obdivoval a projevoval důležitost jejímu úřadu. S tím souviselo i to, že měla velkou touhu co nejkrásněji se oblékat. Jako by tím chtěla zastřít své poněkud prázdné a povrchní nitro, které ji hnalo až do otevřené provokativnosti. Prostě jednoho dne se Haneloe rozhodla, že její úřad bude ten nejdůležitější z nejdůležitějších - a basta fidli. Tak tedy ten úřad měl za úkol potírat lidi, kteří si dovolili být zpupní jak proti zákonům království, tak především vůči samotné královně. Ona totiž kolem sebe chtěla mít jen takové lidi, kteří by jí věrně bez odmlouvaní a na slovo sloužili. Oficiální název ten úřad dostal „Královský úřad pro povznesení kulturnosti poddaných.“ Krátce a jednoduše „Povznášečka“.
V rámci projektu „Povznášečka“ se neváhala spojit ani s ježibabou Kruťasovou. Ta ze všeho nejlépe ovládala převtělování se do všech možných i nemožných lidských či zvířecích podob.
Kruťaska začala ihned úřadovat. Nejprve se převtělila do podoby bernardýna. Takto se vloudila do přízně desetileté Káti Vedralové, jejíž rodina obzvláště ležela Haneloe v žaludku. Tato rodina si dle Haneloe dělala, co chtěla. Dokonce provozovala i uměleckou činnost a říkala otevřeně své názory. Což se královně vůbec, ale vůbec nezamlouvalo. Ona měla nejraději, když její poddaní vysedávali po barech a vedli zde velice morálně filozofické debaty. Krom toho, samozřejmě, že museli tvrdě makat a jejich výkon byl alespoň 110% raději však 150%. Výkon, ten se cenil především. Výkon a cena, to byly ty pravé hodnoty.