Jak si Hurvínek s Máničkou vyměnili rodiče

1. HURVÍNEK MÁ NÁPAD
Hurvínek: Teda Máni ten taťulda už mě pěkně štve
Mánička: Proč?
Hurvínek:Představ si, že se celou noc dívá na televizi, která tak řve, že nemůžu usnout
Mánička:No jo, ale aspoň tě nechá koukat na televizi, to mě bábinka taky štve. Pořád říká „Máničko, správně vychované děvče si neutírá nos do rukávu a správně vychované děvče dělá tohle a táhle to … “ je to děs
Hurvínek: No nemáme to jednoduchý
Mánička: Hm
Hurvínek: Jé no né no vlastně no jo. Jé Máni já mám nápad. Super, bezva, grandiosní nápad.
Mánička: Jaký nápad?
Hurvínek: Super nápad
Mánička: Ale jaký nápad?
Hurvínek: Hele Máni, soustřeď se
Mánička: Soustředím se
Hurvínek: Opravdu?
Mánička: Jo, ale už to řekni
Hurvínek: Tak poslouchej. Co kdybychom si to vyměnili.
Mánička: Co vyměnili?
Hurvínek: No všechno. Já bych šel ke tvojí bábince a ty k mému taťulkovi . Určitě by to bylo fajn. Nemyslíš?
Mánička: To je super nápad. Máš pochvalu.
Hurvínek: Díky.
Mánička: Ale budou s tím souhlasit?
Hurvínek: To se uvidí. Pojď, jdeme se zeptat.
Mánička: No tak jo.
Hurvínek:Jdeme
2. CO NA TO RODIČE
Bábinka: No to v žádném případě. To ať Vás ani nenapadne!!
Pan Spejbl: Moment paní Kateřino, neunáhlujte se a pojďte na chvíli stranou.
Bábinka: Snad nemyslíte, že bychom jim to dovolili?!
Pan Spejbl: Jenom o tom chvíli přemýšlejte, můžeme to přece zkusit a tím je pořádně vytrestat.
Bábinka: Myslíte?
Pan Spejbl: No jistě. Uvidíte, ještě budou škemrat, aby se mohli vrátit
(smích)
3. HURVÍNEK NĚCO TUŠÍ
Mánička: Pořád ještě nemůžu uvěřit, že nám to dovolili.
Hurvínek: Zázraky se dějí
Mánička: Určitě to bude skvělý.
Hurvínek: No já nevím, aby na nás nechystali nějakou boudu.
Mánička: Myslíš?
Hurvínek: No já nevím.
Mánička: Ale přece to teď nevzdáme.
Hurvínek: Ne to ne. Jenom se nesmíme nechat zastrašit.
Mánička: Jasně
Hurvínek: Ruku na to
Mánička: Ruku na to
4. MÁNIČKA U PANA SPEJBLA
Pan Spejbl: Tak Máničko, vítám tě u nás doma.
Mánička: Děkuji
Pan Spejbl: Běž si vybalit a přijď na večeři.
Mánička: Dobře
(KLAPNUTÍ DVEŘÍ)
Mánička: Vida, zatím to jde skvěle. Nechápu proč Hurvínek tak sýčkoval.
(PAN SPEJBL V KUCHYNI)
Pan Spejbl (pro sebe): Vida, zatím to jde podle plánu, děcka nic netuší a vsadím se, že zítra je máme zpátky.
Pan Spejbl: Máničko, večeře.
Mánička: A co máme dobrého?
Pan Spejbl: Párky s hrachovou kaší.
Mánička: Ale pane Spejble, já maso nejím. Jsem vegetariánka.
Pan Spejbl: Tak si dej jen kaši
Mánička: Ach jo
5. HURVÍNEK U PANÍ KATEŘINY
Bábinka: Tak Hurvínku, tohle je tvůj nový domov.
Hurvínek: Bezva.
Bábinka: Běž si napsat úkoly a přijď na večeři.
(KLAPNUTÍ DVEŘÍ)
Hurvínek: Zatím to jde bez problému teda až na ty úkoly, ale co na ty kašlu. A pustím si rádio.
Bábinka: Hurvínku, už máš ty úkoly? Pospěš si nebo nám zvadne večeře.
Hurvínek: Eee já, já je ještě ee nemám.
Bábinka: Tak si pospěš. Bez úkolu nedostaneš večeři.
Hurvínek: A co máme?
Bábinka: Dušenou zeleninu a jako zákusek mrkvový dort.
Hurvínek: A co maso?
Bábinka: My maso nejíme. Jsme s Máničkou vegetariánky.
Hurvínek: Co že jste? Vegemariánky?
Bábinka: Vegetariánky. To znamená, že nejíme maso.
Hurvínek: A proč?
Bábinka: Protože nechceme ubližovat zvířátkům.
Hurvínek: A proč jim teda spásáte trávu?
Bábinka: Hele nech toho a běž napsat ten úkol.
Hurvínek: Ach jo.
6. VEČER U SPEJBLŮ
Mánička: Já umyju nádobí po večeři.
Pan Spejbl: Ale to nemusíš. Pojď se, se mnou dívat na tuhle skvělou detektivku.
Mánička: To je bezva.
(ZVUKY Z TELEVIZE BUCH, BŘINK, PRÁSK, VÝSTŘEL, KŘIK)
Mánička: Ó, ježíš, jejdanánky
Pan Spejbl: To je super viď, podívej se, jak ta krev krásně stříká. Líbí se ti to?
Mánička: Jj jasně
Pan Spejbl: Hele jak tomu chlápkovi lezou střeva ven z těla.
Mánička: Bože

7. VEČER U HOVORKOVÝCH
Hurvínek: Jé, už je osm hodin. To už začíná ta skvělá detektivka.
Bábinka: Kdepak, kdepak ty teď běž umýt nádobí a pak jdi do postele.
Hurvínek: Ale v televizi je ta detektivka. Je fakt supr.
Bábinka: To mě nezajímá. Je to samé násilí a úmrtí. Běž si radši číst.
Hurvínek: Číst?
Bábinka: Jistě.
Hurvínek: A co?
Bábinka: Třeba tu zajímavou knihu o životě brouků podzemí. Ale nejdřív umyj to nádobí.
Hurvínek: Bože.
8. RÁNO U HOVORKOVÝCH
(HURVÍNEK POCHRUPUJE A ZVONÍ BUDÍK CRRRRR)
Bábinka: Hurvínku, stávat a cvičit.
Hurvínek: Co se děje?
Bábinka: Je ráno, krásný den.
Hurvínek: Kolik je hodin?
Bábinka: Půl sedmé právě čas na rozcvičku.
Hurvínek: Cožééé?
Bábinka: Ano, čas na rozcvičku a studenou sprchu.
Hurvínek: Cvičit?
Bábinka: Tak honem. Dřep a vztyk, dřep a vztyk.
Hurvínek: Já se zblázním.
9. RÁNO U SPEJBLŮ
(MÁNIČKA SE SLASTNĚ PROTAHUJE V POSTELI)
Mánička: Jejda, tři čtvrtě na osm honem pane Spejble, zaspali jsme.
Pan Spejbl: Úá, co se děje?
Mánička: Nezvonil mi budík. Zaspala jsem.
Pan Spejbl: Aha.
Mánička: Já se zblázním.
10. VÁLEČNÁ PORADA MÁNIČKY A HURVÍNKA
Hurvínek: Teda Máni, řeknu ti…
Mánička: Já ti taky musím něco říct…
OBA: Je to hrůza.
Mánička: Jak to s panem Spejblem můžeš vydržet?
Hurvínek: A jak ty s bábinkou?
Mánička: Tak co budeme dělat? Vzdáme to?
Hurvínek: Ne, to ne. To nesmíme. Víš jak by se nám smáli.
Mánička: Jo to si dovedu představit.
Hurvínek: No tak vidíš. Musíme to vydržet.
Mánička: Ták jo

11. VÁLEČNÁ PORADA PANA SPEJBLA A BÁBINKY
Pan Spejbl: Tak jak to s tím mým klukem zvládáte?
Bábinka: Zatím to docela jde. A co vy?

Pan Spejbl: Zatím taky v pořádku, ale nevím paní Kateřino co z té vaší holky bude.
Bábinka: Jak to myslíte?
Pan Spejbl: Vždyť ona ani neví, kdo to byl James Bond.
Bábinka: No ten váš Hurvínek se taky nepředvedl. Když jsem se ho zeptala jakou knihu četl naposledy řekl, že komiks Supermana.
Pan Spejbl: Ale stejně vám řeknu, že už se na toho kluka těším.
Bábinka: To já taky.
Pan Spejbl: Ale hlavně nesmíme zapomenout co jsme si řekli.
Bábinka: Pořádně je vytrestat.
12. O TOM JAK PANÍ KATEŘINA CHTĚLA HURVÍNKA VYZKOUŠET
Bábinka: Hurvínku, co máte zítra ve škole?
Hurvínek: Nic!
Bábinka: Neříkej, že nic. Vždyť máte zeměpis.
Hurvínek: No jo.
Bábinka: Tak pojď sem, ať tě vyzkouším.
Hurvínek: Né to né
Bábinka: Ale ano, tak mi třeba řekni nějaké hlavní město v Evropě.
Hurvínek: To se ví a které?
Bábinka: Tak mi teda řekni kde najdeme Turecko?
Hurvínek: V Asii?
Bábinka: Ne
Hurvínek: V Americe?
Bábinka: Ne
Hurvínek: V Evropě?
Bábinka: Ne
Hurvínek: Už to mám v Africe.
Bábinka: No sláva
Hurvínek: Já to věděl.
Bábinka: To tedy jo.
13. JAK MÁNIČKA POUČILA PANA SPEJBLA O SÝKORKÁCH
Mánička: Pane Spejble, podívejte támhle za oknem na krmítku je ptáček.
Pan Spejbl: Ano, máš pravdu to je ta e sýkora.
Mánička: Která sýkora?
Pan Spejbl: Jak která?

Mánička: No je to sýkora Koňadra, Modřinka, Babka nebo Kominíček?
Pan Spejbl: Jaký Kominíček?
Mánička: No to je přece ta sýkora co vypadá jako kdyby měla botu.
Pan Spejbl: Ale to je nějaký nesmysl.
Mánička: A není. Bábinka říkála, že se ta sýkora tak jmenuje, protože má černou barvu.
Pan Spejbl: (SMÍCH) Ale to je sýkora Úhelníček ne žádný kominíček.
Mánička: Vždyť jsem to věděla.
Pan Spejbl: No to teda jo.
14. HURVÍNKOVI SE UŽ U BÁBINKY NELÍBÍ
Bábinka: Hurvínku jdi už spát.
Hurvínek: Ještě ne. Právě začal druhý díl té
Bábinka: Detektivky. Já vím to by se ti líbilo samé násilí a vraždy. Ne, ne běž si radši lehnout, ale první se umyj.
Hurvínek: Proč? Vždyť jsem se myl ráno.
Bábinka: Jen běž.
Hurvínek: No jo.
(KLAPNUTÍ DVEŘÍ)
Hurvínek: To se nedá vydržet. Já chci za taťuldou.
15. MÁNIČCE SE UŽ U PANA SPEJBLA NELÍBÍ
Mánička: Pane Spejble, já už si půjdu lehnout.
Pan Spejbl: A nechceš se podívat na ten druhý díl detektivky?
Mánička: Né to né, já, já si jdu lehnout.
(KLAPNUTÍ DVEŘÍ)
Mánička: To se nedá vydržet. Já chci za bábinkou.
16. NEČEKANÁ SRÁŽKA
(DVOJÍ KLAPNUTÍ DVEŘÍ) (DUTÁ RÁNA)
Hurvínek: Au
Mánička: Auvajs
Hurvínek: Teda Máni to byla šlupka
Mánička: To teda byla.
Hurvínek: Jé já vidím hvězdičky.
Mánička: Tak si vezmi dalekohled ať vidíš pořádně.
Hurvínek: Hele a co tu vlastně děláš?
Mánička: A co tu děláš ty?

Hurvínek: Už se to fakt nedalo vydržet.
OBA: Já chci domů.
Mánička: Ale nebudou se nám smát?
Hurvínek: Asi budou, ale chceš se tam vrátit?
Mánička: Ne to ne
Hurvínek: No tak vidíš. Vzmuž se
Mánička: Už jsem vzmužilka.
Hurvínek: Co, že jsi?
Mánička: Vzmužilka, žena od zmužilého muže.
Hurvínek: Aha.
17. HURVÍNEK ZASE DOMA
Hurvínek: Jé bezva, taťulda se dívá na televizi. Určitě mě neslyšel. A teď honem do pelíšku.
Pan Spejbl: Tak vida. Kluk už je doma.
18. MÁNIČKA ZASE DOMA
Mánička: Hurá, bábinka si čte. Snad mě neslyšela. Tak rychle ať si mě nevšimne.
Bábinka: Holčička se mi vrátila domů.
19. NOČNÍ ROZHOVOR BÁBINKY A PANA SPEJBLA
Pan Spejbl: Tak plán nám vyšel.
Bábinka: Dokonale.
Pan Spejbl: Snad jste o tom nepochybovala.
Bábinka: Ne to ne, ale stejně mi to bylo trochu líto.
Pan Spejbl: Paní Kateřino, nebojte se teď už se od nás ani nehnou.
Bábinka: Nakonec všechno dobře dopadlo.