Dragon's girls- II. kapitola: Škola v přírodě

II. kapitola: Škola v přírodě
Souhrn kapitoly: Michaela má zvláštní hobby. Někdo se jí posmívá… Co stane?
Když holky vešly dovnitř, uviděly v chatě vylepené plakáty draků. Na poličce výstavu draků a v jedné posteli bylo i dračí povlečení.
„Jé! To je bomba.“
„Myslím, že tady někdo spí, ne? Sára se podívala kolem sebe.
„Ano, tady spím já. Tohle patří mému dědovi a někdy v téhle chatě spím, protože se mi to líbí. Nerada bývám v těch pokojích ve velké budově. Já si to uklidím nebo můžeme jít vedle.“
„Cože? Tohle je tvoje? Ty sbíráš draky? To je.. bomba!“ Petra se zasmála a ukázala na všechny podobizny draků. „Klidně si to tak můžeš nechat, je tady celkem pět skříní, tak to vadit nebude.“
„To bych byla ráda.“
„Hezký! Holky dělejte, pojďte sem! T nová je ještě jak malá! Sbírá figurka draků, plakáty a dokonce má i povlečení! To je hrůza!“
„Ty se podívej radši na sebe Dominiko! Hlavně do tvého pokoje! Proč sis nikdy nepozvala kamarádky domů? Protože si hraješ s panenka… A sakra.“ Michaela se rozbrečela a utekla pryč. Lenka, Zdenka, Petra a Sára běžely za ní. Zdálo se jim, že běží nějak moc rychle, protože ony vyhrávaly štafetový běh, byly dost rychlé… Že by dnes byly unavené? Ne. To ona běžela větší rychlosti.
Už si myslí, že zabloudí. Viděly ji jen málo, ale naštěstí se zastavila. Odhrnula listí a z krabice vytáhla nějaký přívěsek.
„Co je to?“ Zeptaly se.
„Vy jste mě dohnaly?“ Michala se polekala.
„Ano, ale bolí nás břicho. Za deset minut máme svačinu, takže se vraťme! Jak víš, že si Dominika hraje s panenkami?“ Zeptala se Sára.
„To vás nemusí zajímat. Prostě to vím. Pokud chcete vědět, jak něco vím, tak si na to musíte počkat. Po zítří je úplněk a.. Ukážu vám to.“ Míša schovala přívěsek do krabice a zase do zahrabala. „ K tomu se nepřibližujte!“
Když dorazily na svačinu, paní učitelka se jich zeptala, kde byly. Petra jí řekla, že zapomněly na čas. Michaelin děda se na ně díval a když uviděl, že má jeho vnučka špinavé oblečení od hlíny, něco ho napadlo. Odešel do své chaty a začal si číst nějakou knihu.
„ Hej Michalo! Nevím, jak sis mohla vymyslet, že mám v pokoji barbíny, ale ty… Ty máš v pokoji hovnivála!“ Dominika se chtěla pomstít za to, že ji urazila.
„Dost ubohé. Vymysli si alespoň něco věrohodného, šmudličko! Tak ti říká maminka, ne?“
„Vtipné!“
Na druhý den už měli připravené soutěže. Paní učitelka měla hovor a poprosila pana Šnečka, aby pohlídal děti. Pohlídal je.
„Hele, neukážeš nám tvou chatu? Uvidíme dráčky!“ Začali se jí posmívat.
„Nechte toho… Uděláte tak nejlépe!“ Michaela se blížila k hranici smutku.
„Ale proč? Nás to baví!“mluvili. „ Není nic lepšího, než si na někho něco vymyslet, že?“ Dominika také mluvila. „Nechápu, jak si můžeš dovolit, vymyslet si takové hlouposti!“
„To určitě.“ Michala se k ní přiblížila a dala facku. Dominika ji to oplatila. Ta ji začala tahat za vlasy a začaly se prát. Míšin děda tam šel rychle, ale naštěstí se objevila paní učitelka, které měla lepší nohy a byla tam dřív.
„Co se to tady děje? Může mi to někdo vysvětlit?“
„Ale ovšem. Paní učitelko! Michaela mě napadla. Vrazila mi pěstí do obličeje.“ Dominika ukázala svůj zakrvácený obličej.“
„To je lež! To bych neudělala! Dala jsem jí jen facku“
„A dost! Běžte na pokoje, všichni! Dnes žádné soutěže nebudou! Díky vašim spolužačkám. Michaelo, myslela jsem, že první dojmy budou lepší.“