Za stromem - 2. část Dům

Za stromem je dům, který patří rodu Hinoko.

Uběhlo dvě stě let od úmrtí Vilo Hinoko a královny Naru-Tchi.
Rok 1805 je obdobím klidu a míru, konečná fáze obyvatel, kteří za to bojovali a kteří ztratili mnoho příbuzných a přátel.
Daru Hinoko byl prvním potomkem začínající dynastie Hinoko, rod, který přes nesnáze dojde do slavného konce. Rod, který přežije všechny.
Díra s milionem duší hnila dalších stopadesát let od smrti Vilo. Ale nakonec byla zasypána a na jejím místě byl postaven velký a útulný dům. Daru chtěl mít ve své blízkosti svého milovaného bratra. Doslova.
Ten dům tam stál, Daru umřel, nahradili ho další potomci a tak se život táhnul dvě stě let.
Je tady, strom, který zná mnohá tajemství, o díře, o domě, ale který nikdy nepromluví, aby to mohl vyzradit světu.
Ikashu Hinoko je praprapravnučka Daru, je krásná a mladá. Každý muž i chlapec se za ní otočí. Nikdo si už nevzpomene na královnu Naru-Tchi, která byla v jejím věku stejně krásná, dalo by se říct, že byla přímo stejná.
V roce 1805 nikdo nevěřil na duchy, ale Ikashu zažila něco, co jí donutilo v ně věřit.
Netušila, že je dům postaven na díře, ve které jsou mrtvá těla bez možnosti pohřbu. Ale cítila přítomnost nějaké síly, která byla utuchající, smrtící a děsivá. A která jí k sobě táhla.
Nevěděla, komu to má říct, a hlavně, kdo by jí vůbec uvěřil. Život byl těžký, i bez královny.
Rok 1806 se zdál být poklidný, až na duchy, kteří se zjevovaly Ikashu. Duchové, kteří se zjevovali Vilo, kteří chtěli pomstít svou smrt. Bohužel pro Ikashu, ona to nezpůsobila.
Netušila, že duchové chtějí smrt každého budoucího potomka Daru i Vilo, ale jelikož Vilo umřel, zbývali potomci Daru.
Nemohla spát, nemohla se učit, nemohla uklízet, chodit ven, nemohla nic, smrt jí byla stále v patách. Zbláznila se, poslední potomek, který mohl pokračovat v dynastii Hinoko.
Kreslila dokola Vilo, říkala, že ji sleduje, že je mrtvý a že ji sleduje.
Po dvou letech bláznovství Ikashu zemřela. V domě nikdo nežil, a přesto se tam něco dělo.
Lid pak pochopil, že Ikashu měla pravdu. Měli jí věřit už na začátku. Je pozdě.
Dům byl zbořen a obyvatelé jižního Karaku vykopali opět díru, ve které našli kostry lidí, které ani nemohli identifikovat.

A za tím stromem, který byl starý jako lidstvo samo, zely trosky prázdného domu, který ukrýval pravdu o rodu Hinoko, kterou se nikdy nikdo nedoví...