Za stromem - 3. část Brána

Za stromem je brána, která patří městu Karaku.

Už uběhlo dvě stě let od zbláznění a následného úmrtí Ikashi, od vykopání díry, kde se našlo mnoho hnijících a celkově rozleželých těl.

Dnes je rok 2006, kdy lidé věří ve vše, co se jim naskytne. Nevyprávějí se příběhy o královně Naru-Tchi, o krásné Ikashe, která doplatila na prokletí svého předka, o těch lidech, kteří skončili tak špatně.

Lidi prostě zapomněli. Všichni, až na jednoho – Hary Kou.

Tento mladý student z jedné nejmenované university píše seminárku na téma Mrtvý mezi námi, a vybral si pro to příběh, o kterém se málo mluví. Rozhodl se, že se podívá za strom, že zjistí celý běh událostí.

Brána vede na hřbitov milionu ostatků neznámých lidí, kteří chtějí v klidu spát. Nemohou.

Hary Kou už ví, co se dělo v sedmnáctém století, i o dvě stě let později, detaily mu stále ještě chybí.

Jednu část seminárky lze dokončit až po přespání na hřbitově. Hary Kou měl úctu k mrtvým, ale musí to udělat.

V noci nespal, nemohl, někdo tam stále chodil a naříkal. Byl to duch Vilo, který trpěl, nebo duch Daru, který byl proklet svým činem. Kou to nikdy nezjistil.

Hřbitov tam stojí, duchové tam kráčí sem a tam a nikdo jim nepomůže, nikdo neví jak.

Hary Kou v seminárce nepsal o strašidlech, ale pouze o kráčejících lidech mrtvých. Důkazy však neměl. A lidé mu nevěřili, tak jako Ikashu.

Brána se uzamkla, aby nikdo nemohl dovnitř ani ven. Aby ty duchové nikoho už nikdy nestrašili, aby se nikdo nezbláznil.

Strom za pár let pokáceli, brána zrezivěla a sama se otevřela, žádný člověk už jí nechtěl zavřít, aby náhodou nebyl proklet.

Už není strom, už není díra, už není dům, už není brána. Ta se rozpadla postupem času díky výbornému počasí. Už jsou jen duše, které bloudí kolem nás a snaží se nám říct, co se kdysi dávno stalo.