Jaro

Na mýtině plápolal oheň, kolem něj seděly tři ženy.Vypadaly mladě, ale kdo by chvíli poslouchal jejich hovor poznal by, že jsou mnohem straší, než jak se zdá. Starší a moudřejší. Kolem ležel sníh, a mráz štípal do rukou, ale ony jakoby ho necítily. Nebo že by ho opravdu necítily? Jejich chaloupka stála nedaleko, malá, s mechovou střechou, ale venku bylo tak krásně...Najednou prostřední, hnědovláska v žlutých šatech pošitých třpytivýmikapkami rosy zvedla hlavu a spokojeně se usmála. Nad lesem se objevila zlatavá záře a z toho místa k nim mířila sympatická udýchaná postava s vlasy jako uhel. Modrý kabát s kožešinovým lemem vláčela ve sněhu. Došla k ohni a posadila se. Chvíli se vydýchala, potom mrkla na vedlesedící blondýnu.,,Myslím, že je čas." Oslovená vstala, povzdechla, ale znělo to šťastně. Vyšlapanými stopami své předchůdkyně zšla do lesa, až na místo, kde byl sníh v kruhu odmetený. TAm se zastavila, z krku si sundala řetízek s malým klíčkem. Třikrát jím opsala ve vzduchu kolo, sníh se zavýřil a z oblohy sestoupila podobná zlatavá záře jako před chvílí. V dalším okamžiku už nezbyla žádná stopa ani po záři ani po ženě. Zato v jiném světě, uprostře města...krátký záblesk nikdo nespozoroval, vždyť byla noc. A tak nikdo neviděl, jak kolem postavy v zelených šatech roztával sníh. Ani jak ostrý vítr krotl jako beránek. Nebo že mokré silnice schly rychleji než obvykle. A že vzduch byl také teplejší, než předtím. Že ptáci začali zpívat uprostřed noci. Jak se postava objevila, tak zase zmizela. Má ještě příliš práce, není jednoduché zařídit, aby lidé ráno vstali a řekli ,,Jaro přišlo!!!"