Jaro, Léto, Podzim, Zima

Bylo nebylo za starých časů žili čtyři sourozenci. Jaro, Léto. Podzim, Zima.

Vydaly se spolu na pouť, která je zavedla do kouzelného údolí, kde byl nádherný vodopád, proudila říčka, rostly tam divukrásné stromy s tajemným ovocem a překrásné květiny.
Zvířata se tam měla k sobě přátelsky a jejich mláďata si spolu krásně hrála.

Děti uslyšely volání o pomoc, hledaly odkud přichází a přišly na jeskyni, kde našly stařečka zavaleného kamením. Hned se daly do práce. Zima chladila staříkovi čelo, utěšovala ho, ostatní odnášely menší kameny, aby uvolnily jeho tělo. Spolupracovaly, moudrý Podzim si vzal vše na povel - odvaloval kamení Jaro běželo pro vodu, aby ho občerstvila . Léto se snažilo zahřát prokřehlé ruce.

V tom se v jeskyni rozzářilo překrásné světlo, stařík byl nádhernou zářivou bytostí, která oslovila děti laskavým hlasem.

,,Milé děti, přišly jste sem do údolí a já si Vás vyzkoušel. Prokázaly jste odvahu, soucit, úctu a společně jste mě dokázaly zachránit. Odměním Vás, ocením Vaši společnou lásku tím,že navždy budete spolu.“ Každý z Vás dostane vládu nad světem po krátký čas a budete se střídat. Máte právo si zvolit jaká bude Vaše podoba.“

Zima chtěla být okouzlující dáma, co se v skrytu o vše stará a i když to tak nevypadá, léčí a připravuje všechny na další pouť jejich bytím.

Jaro si přálo být ve svém životě neustále jásavé, plné života, lásky, která se pořád raduje ze všeho kolem sebe, leze po kolenou a přeskakuje ploty.

Léto toužilo mít stále sladkých 17 let. Vlasy chtělo mít jako paprsky slunce. Oči jako nebeskou modř a tělo Bohyně.

Podzim měl přání být v nejlepších letech, moudrý, sem tam hravý jako babí léto a přitom, aby mu jeho vlasy prokvítaly stříbrem a lidem přinášet plody moudré práce.

A tak dodnes panují všem dnům a společně se střídají ve vládě nad naším světem.