Princezna v dnešním světě

Byla jednou jedna dívka. A nebyla to žádná princezna. Žila v zcela moderní době. A i přesto že to byla doba kdy vychrtlé krásky hýbaly světem, tak se jí dařilo být oblíbená. Ale začněme od začátku. Narodila se v jedné rodině, kde se o ní možná nechtěli, nebo možná nemohli starat. Dali jí stejně jako její sourozence k adopci. Adoptovali si ji dva lidé. A těm lidem naše dívka, no když je to pohádka tak jí říkejme princezna, tou chtěla jako malá být, ikdyž rozhodně princezna není. Tak teda jim naše Princezna začala říkat mami a tati. Princezna rostla a prvních pár let bylo velice hezkých. Ano to ví. IKdyž si málo z těch chvil pamatuje. Jedna z jejích šťastných vzpomínek je když její otec, pan král vzal ji i celou jejich rodinu. Maminku královnu a brášku prince stanovat. Tehdy jí bylo asi 5 let. Pak už si moc těch vzpomínek nepamatuje. Pan Král nezvládl starost o rodinu. Začal pít. A tehdy začaly první princezniny starosti. Denně poslouchala hádky rodičů a přemýšlela proč to není jako dřív? Pro mozek malé holčičky to byla příliš velká starost. Často utíkala k dědovi , nebo ke psům. V šesti letech přestala chodit do školky a stratila poslední zbytek kamarádů. Zhroutila se až na samé dno. Teda aspoň si to myslela. Ale mnělo to být horší. To ovšem naše malá princezna netušila. V sedmi letech přišlo to co přijít muselo. Její maminka podala žádost rozvod a odstěhovala se k ke svým rodičům. Pan král se tak zpil že spadl a málem zůstal na vozíku . Kdyby tehdy princezna jenom tušila, kolikrát ve svém životě ještě uslyší slovo vozík v souvislosti ze svými blízkými. Její otec opravdu pár měsíců na vozíku zůstal. Ale to nezměnilo nic na tom že se rodiče budou rozvádět. A tehdy se naší dívence svět zhroutil úplně. Dozvěděla se že je z dětského domova. Do té doby nic netušila. A zemřel jí nejbližší člověk. Její děda. Až později si dala do souvislosti své vidiny před jeho smrtí. Zdávalo se jí o smrtce a o něm. Bojovala se smrtkou, několik nocí až děda umřel. A tehdy začalo něco co se nejspíš nikdy nemělo stát. Dívka přestala jíst. Jídlo se jí hnusilo. A skončila s mentální bulímií a anorexií. Jestli předtím byla na dně, tak ted už život nezvládala. Ale s pomocí rodiny, jejího brášky a doktorů se z toho vyhrabala. No a po rozvodu se dívka odstěhovala s mámou a bráškou k jejímu novému příteli. Tomu můžeme říkat třeba. No budeme mu prostě říkat otčím. A ten rok také šla poprvé do školy. Do třídy do které se dostala vůbec nezapadla. Všichni se znali, ale ona neznala nikoho. V koutě proseděla další čtyři roky. Ale jednu kamarádku měla. Jmenovala se Maruška. S tou holkou si byla první i druhy rok velmi blizká. Ale každá chodila na jinou školu. A pak se zase opakoval boj se smrtkou. Tehdy vyhrála. Ale dívka měla malou nehodu a zůstala na vozíku. Po nějaké době se odstěhovala, někde pryč,kde to pro ní bude výhodnější. A tehdy Princezna ztratila svoji jedinou kamarádku. A tehdy začala snít o tom že bude princezna. Celé dny proseděla z panenkami , kreslila dívky z nadýchanými šaty a dělala jim korunky a blondaté vlasy. Tehdy opravdu věřila že jednou bude princezna. Denně chodila k zámku který měla kousek a hrála si tam ve zříceninách.
Ve třetí třídě se zase jednou opakoval sen o smrtce. Zase vyhrála. A její teta podstoupila operaci, díky níž ještě dnes žije, ikdyž neměla veliké naděje.
Ve čtvrté třídě se princeznin život od základu změnil . Zatímco do této doby sedávala v zadních lavicích a nikdo sní moc nemluvil jen pár šprtů, tak si jí najednou všimla nejpopulárnější dívka ze třídy. Z těch dvou se staly nejlepší kamarádky. A naše malá princezna. Dosud naivní a světem nezkažená se začala měnit.