Pohádková báseň

Ve stínu mlhy,tetelí se dvě vrby. U rybníka na mechu, dělají dvě žáby neplechu. Hrajou si svou hru žabí,skáčou si tam do kapradí.Vodník dýmku pokuřuje, vesele si pobrukuje. Ktomu kapři honí štiku,vodní svět, v malém rybníku. Řád musí být stanovený,každý plní své úkony. Kdo těmhletěm věcem nerozumí,ať fantazii si povolí. Pohádky jsou všude kolem nás,jenom děti rozumí tomu snáz. Co my dospělí,užjsme na ně skoro zapomněli. Ať už vodník v rybníce ,nebo víly v lesíku, je krásne věřit v něco, co nemá logiku. Pohadkový svět je nespoutaný,žít v tomhle světě byla bych svou paní. Člověk by mněl žít v realitě,ale není na škodu ulítnout do pohádky a být jako dítě. Každý jsme mněli svoje vize,někdo chtěl být král,někdo si hrál na rytíře.