malá plyšová žirafa

To ti byla jednou malá plyšová žirafa. Měla drobné heboučké tělíčko, ale obrovskou hlavu plnou myšlenek a nápadů, které se jí odrážely v hnědých očkách. Na tlamičce měla vyšitý takový velký, srdečný úsměv a tak si říkala,že bude celý život veselá.
Ze začátku tomu tak opravdu bylo. Ale pak se v žirafě něco zlomilo,snad že uviděla svět jinýma očima, snad že na ni přišly pošmurné myšlenky, od té doby ji dokázalo kde co rozplakat. Až ji to samotnou mrzelo,že je taková měkkulka. Ale co měla dělat. Každou noc, když už ostatní spali, sedávala na okraji poličky, kde bydlela a vyplavovala všechnu tu bolest ze svého srdce. Nevěděla,co jiného dělat.
Jednou seděla zase na kraji poličky a dívala se, jak její slzy padají hluboko dolů, letí si – svobodné a bezstarostné než se rozplynou ve vláknech barevného koberce. Najednou se žirafa rozhodla. Odrazila se a už padala jako ty slzy. Volně, sladce bezstarostně, jako by dokázala utéct času. Prohlížela si udiveně patra poliček jako by jela skleněným výtahem. Jestli se nebála? To víš, že se uvnitř bála,ale vždyť to byla heboučká plyšová žirafa, a ty se celý život usmívají.
Žirafa dopadla na koberec, právě doprostřed bílé kopretiny, a že byla plyšová nic se jí nestalo. Rychle doběhla pod postel a schovala se tam k bílému králíkovi,kterého se vždycky tak bála. Králík pokynul hlavou.
„Čekal jsem kdy přijdeš…“
„Ale já tady nezůstanu!!jen si odpočinu…“
„Kdepak maličká, ty už sem budeš utíkat celý život. Ale neboj se, já ti pomůžu. Řekni mi, proč vlastně pláčeš?“ „když já se bojím a nemůžu si vzpomenout proč.“ Lkala žirafa. Králík zvedl svou obrovskou bílou packu a žirafu pohladil, pak si ji přisunul blíž k sobě a přikryl ji svým obrovským ouškem. „na chvíli si odpočiň maličká, vždyť já tě už dlouho pozoruju, jak tma na té poličce sedáváš. Ty by si chtěla zachránit celý svět, aby byl krásně veselý a ty ses na něj mohla usmívat,ale to nemůžeš zvládnout sama. Tak víš co? Hezky si teď utři slzičky,taak, chvilku se prospi a já zatím vymyslím,jak ti pomůžu.“ A žirafa přestala plakat a už si nepřipadala smutná ani maličká, protože věděla, že na všechny ty starosti už není sama a tak se jí zdály jen ty nejkrásnější sny.