A jak to bylo dál?

Byla jednou jedna slečna. Bydlela za sedmero horami a sedmero řekami, sedmero lesy a sedmero mýtinami, právě za tím největším kopcem.
Každou noc byla moc smutná. Nedokázala se sama donutit k tomu se změnit. Na všechno radši říkala ne, protože co kdyby náhodou to na co se jí ptali nebylo správné.
Její přítel jí měl rád ale tak nějak cítil že to není ono. Nedokázal už dál stát při ní aby měla oporu a místo kam se schovat. Unavovala ho jeji špatná nálada. Jednoho dne už to nedokázal přežívat dál a tak se s ní rozloučil.
Nemohla za to. Nikdy ji nikdo nenaučil jak se má bránit kdyz jí svět ubližuje. Cokoliv kdykoliv udelala bylo špatně a utkvívalo jí to v paměti. Pomalu to začalo vytlačovat její hezké vzpomínky a at se snažila sebevíc nedokázala začít vidět svět lepsima očima. Kdykoliv se o to pokusila tak dostala od života pěstí.
Nikdo si toho ale nevšímal a nikdo jí to nevěřil. Byla z toho nestastna. Najednou zustala na vsechno sama a navic pryc a daleko od vsech. Vsechno v co kdy veřila se stratilo ve tmě a prázdnu. Odešel jí človíček za kterého byla ochotná dýchat a už to neměla jak vrátit.
"Dík živote, ale tohle mě spíš položí než postaví na nohy...."