O žabičce

Byla jedna malá žabička,jmenovala se dejme tomu Žofinka. Tak žabička měla spoustu žabích kamarádů a kamarádek,žili společně v překrásném rybničku,kde byly všude vrbičky rákos,nerušený klid. Prostě pohádka nad pohádky a naše milá žabička si říkala,že nic nemůže takovouhle pohádkku zničit,jenomže. Z ničeho nic přišli cizí lidé,kteří začali nějak divně obcházet rybníček,s divními tyčemi,později začaly přijíždět i velká auta . Žofinka ,která tím velice trpěla ,jelikož jí autíčko přejelo maminku i tatínka,se rozhodla ,že se tomu musí postavit. Na lopuchový list si napsala vzkaz pro ty zvlášní lidičky. Chci žít v klidu,neničte mi domov. Vyskákala z rybníčka a skákala až na silnici,která zde mezitím vznikla,postavila se doprostřed silnice a začala kvákat smutnou písničku,o žabím domově o lásce ,rodině přátelství,kvákala do té doby než jí nepřejel přijíždějící kamion. A tak skončil příběh naší milé Žofinky. Jistě by vás zajímalo jak skončili její ostatní příbuzní,někteří sihli odskákat,ale většina skončila pod koly aut ,jiná se otrávila olejem vylitým do rybníčku ,ale někteří měli stěstí,skončili docela vysoko,jako žabí specialita ve francouzské restauraci. A jaké z toho plyne poučení? I když kvákáš sebevíc, před ničením životního prostředí tě nic neuchrání