Na dobrou noc...

"Spíš?"
"Ne. Nemůžu usnout."
"Chceš říct pohádku?"
"Ano. Povídej, prosím."
"Byla jednou jedna sněhová princezna. Vločka jí říkali. A ta byla tuze smutná. Trápilo ji, že má studené srdce a nikdo ji kvůli tomu nemiluje. Její otec Mráz ji chtěl potěšit a povolal několik ženichů. Ale ani princ Rampouch, Severák či Ledovec nedokázali získat a zahřát srdce Vločky. Byla stále smutnější. Nakonec se rozhodla najít své štěstí sama. Sklouzla z oblaku a snášela se k zemi. Dlouho poletovala vzduchem, ale nenacházela, co toužila poznat. Až jednoho dne ho uviděla. Byl mladý, krásný. Rty měl rudé a srdce žhavé, jak to jen básníci umí.
Zatoužila po jeho polibku a snesla se mu na rty. Byl to opojný pocit plný horké vášně. Věděla, že bude trvat jen krátce, ale ta radost za to stála. Vločka dosedla na rty básníkovy ve chvíli, kdy pronesl slovo "LÁSKA" a ve stejný okamžik zemřela."
"Miláčku, spíš?"
"Pssst."