O Metalistovi, Kyblíku a Vidličce pravdy

V zapadlém městečku jménem Smallville žil byl jeden mladý metalista Bruce. Byl statné postavy, bystrého rozumu a vysokoškolského vzdělání s tituly MUDr., PhDr., Dr., Mgr., Bc. a Doc. Byl synem bájné Naděždy Alexandry Mendelejovičové a George Williama Bushe, ruské šlechtičky a amerického uklízeče. Přestěhoval se ovšem do Česka kvůli pivu a hudebním festivalům. Nikdy nevěřil na kouzla a čáry a vyznával jen rozum, racionalitu a skinheads. To se ovšem mělo změnit…
Jednoho slunečného dne slyšel Batman na rutinní obchůzce zoufalé volání o pomoc. Chtěl se rozletět a pomoct dívce v nesnázích, když v tom se mu jeho obsidiánově černá kápě zadrhla ve dveřích nového červeného kabrioletu a on si zlomil vaz.
Ozzy Osbourne se jednou přejedl netopýru a tak si řekl, že si zaběhá. Spletl si ovšem běžeckou trať a letiště a při poklusu po malebné, sluncem rozžhavené betonové startovací dráze airbusů ho jeden nešťastnou náhodou přejel…
Kapela AC/DC pořádala turné po Aljašce. Netušili ovšem, že toto lidmi téměř opomenuté, avšak bohy milované místo je tajnou základnou mimozemských superinteligentních rajčat a tak byla celá kapela unesena a už je nikdy nikdo neviděl…
Když se o tom všem doslechl Bruce, zmocnila se ho panika. Byl zrovna krásný večer, obloha byla zahalená temnými mračny, švihaly z ní blesky a vodopády vody padaly na Brucovu vyholenou hlavu, když mu na jeho iPhone přišly ta ohromující a srdcervoucí noviny o úmrtí Batmana, Ozzyho a pohřešování AC/DC. Bruce se zmocnil vztek, který se však prohloubil v čiré zoufalství. Rozhodl se, že jeho život ztratil smysl a chtěl spáchat sebevraždu. V metalovém pekle to však znamenalo, že by mu na věky věčné pouštěli Evu a Vaška a to bylo horší než cokoli, co mohlo metalistického skinheada na světě potkat. Rozhodl se však, že musí najít smysl života. Nový smysl života, aby mohl být zase šťastný. Vydal se proto jen v křiváku, kožených kalhotách a okovaných botách do světa, aby smysl života znovu nalezl. Spletl si však číslo autobusu a nastoupil do kouzelné linky pro nešťastné, kteří ztratili smysl života a nechal se odvézt do lesa-nelesa… A tím jeho životní dobrodružství začalo…
V lese-nelese, který byl prastarý, obrovský a prorostlý bujnou vegetací, žila různá stvoření, o jejichž existenci neměl smrtelný a živý Bruce ani tušení. Když ještě téhož dne kráčel, nešel, ale kráčel po lese-nelese, zahlédl mezi stromy a keři, na kterých zrovna dozrávaly melouny a cibule, podivnou scénu. Připlížil se tedy blíže a schovám pod obrovským květem kouzelného česneku pozoroval, co se bude dít…
Richard byl nemrtvým černokněžníkem, starším než sám začarovaný les. Kdysi to byl vlastně zcela obyčejný les, ale po Richardově vražedném řádění se přejmenoval na začarovaný les-neles, aby se zachovala pohádková atmosféra. Ríša měl vysokou postavu, svítící oči, nosil černorudou černokněžnickou kápi a miloval krveprolévání, vraždění a zabíjení. Nedělal to proto, že by byl nějak mentálně narušený, ale povětšinou jen proto, že se nudil. Jednoho dne si vyšel na procházku krásným začarovaným lesem-nelesem, když v tom uviděl čtyři muže stojící u stromu a vraždící veverku. Richardovy oči se zaplnily hněvem a jeho ruce zaplály plamenem. To, co následovalo, bylo to nejděsivější, co Bruce, přihlížející zpod česnekového květu, viděl. Jeden muž zaplál plamenem a uškvařil se, zbyla z něj jen hromádka popela. Další tři muži ucouvli a s hrůzou v očích si uvědomili, co je čeká.
Bruce, oči stále nevěřícně hledící, se zvedl zpod česnekového květu a popošel mezi hromádkami vnitřností, očima napíchnutýma na větvičkách kolem a hromádkami popela, ze kterých sem tam vyčuhovala kost. Richard si zrovna s blaženým výrazem ve tváři otíral ruce od krve do listu papírovníku, stojícího poblíž, když mu Bruce zaklepal na rameno. Richard otočil se a chtěl ho také usmažit, ale Bruce padl na kolena a křikl: „Ne! Nezabíjej mne, však já ti nic neudělal! Kdo byli ti muži a čím si vysloužili smrt?“ Richard se pousmál a klidným, k jeho povaze naprosto nesedícím, téměř vlídným hlasem odpověděl: „Byli to vercisti. Vercisti jsou rasističtí nacisti nenavádějící veverky a vraždící je na každém kroku… Ale já je zabil, protože se nudím“. Potom se pousmál a zvedl ruce, aby Bruce usmažil. V tom mu však Bruce začal vyprávět svůj příběh a Richard, protože se nudil, ho poslouchal a potom si řekl, že lepší než zahnat nudu jen na chvíli jedním zabitím teď, bude vydat se na výlet za hledáním smyslu života s Brucem. A protože byli v lese-nelese, o zabíjení nouze nebude. Slíbil tedy Brucovi, že mu pomůže a vydali se na cestu.
Nebyly to ani dva dny od jejich setkání a narazili na první dobrodružství. Šli zrovna údolím růžových tygrů, když je zajmula skupina extrémistických křesťanů z ku-klux klanu a chtěli je sníst. Bruce ovšem nastavil svou vyholenou hlavu, jeho kůže odrazila sluneční světlo, oslepila extrémisty a v tu chvíli si Richard sundal z krku plyšovou žábu, která blokovala jeho moc a usmažil všechny extrémisty, vyjma jejich vůdce, Dalai-Tlamy. Toho zabil holýma rukama, protože kdysi vysál duši mnichovi a tak ovládal kung-fu. Procházeli spolu jedním dobrodružstvím za druhým, Richard měl radost ze zabíjení, ale Bruce stále nenalezl smysl života. Jednou si uvědomil, že se ztratili, ale potkali králíčka Azurita. Byl už v důchodu a přestala mu fungovat kabelovka a tak přemluvil Richarda a Bruce, aby mu vyprávěli svůj příběh. Když si jej vyslechl, řekl jim, že jim může pomoci. Pověděl jim o pradávném artefaktu, zhmotňujícím veškerou magii světa, o Vidličce Pravdy. Potom jim dal na cestu sušenky a poslal je pryč se slovy, že musí jít odpočívat. Bruce a Richard se tedy rozhodli, že Vidličku Pravdy najdou, Bruce s vidinou oživení Batmana a Ozzyho a navrácení AC/DC a Richard s vidinou nekonečného zabíjení.
Richard s Brucem se doslechli, že Vidlička Pravdy by měla být někde v kouzelném vietnamském rýžovém údolí v Severní Korei, a tak se tam společně vydali. Nesčetná dobrodružství, která spolu zažili, z nich udělala přátele a Richardovi toto pouto připomínalo dobu, kdy ještě nebyl nemrtvým…
Jednou doputovali do tajemného chrámu, zasvěceného Poníkům. Bruce nechápal, co to znamená a co jsou Poníci zač, ale Richard to věděl moc dobře. Poníci jsou největším božstvem, stvořiteli celého světa, vesmíru i všeho kolem něj, jsou nejvyšší mocí. Když Richarda před dávnými věky přejel oslí povoz, Poníci mu výměnou za svou duši vrátili život, i když se z něj jako poplatek za navrácení do světa živých stal nemrtvý nekromancer.
Rozhodli se v chrámu přenocovat a to změnilo jejich osudy. V noci Poníci Brucovi zjevili smysl života. Ve svém snu kráčel cestou lemovanou klanícími se lidmi, skřítky a všemi bytostmi, které Bruce kdy viděl i neviděl a na konci cesty, na zářícím podstavci stál… ON! Jeho smysl života…
Bruce se probudil a spatřil usmívajícího se Richarda, jak se nad ním sklání a ptá se: „Tak co, už chápeš?“. „Ano, už chápu… smyslem života je Kyblík“… „Teď, když už znáš smysl života… Co bude s naší Vidličkou Pravdy?“ Ptal se Richard. „Samozřejmě ji najdeme, příteli“, odpověděl Bruce a usmál se. Vstali a chtěli odejít, když v tom Richard zakopl o kámen. Bruce k němu přistoupil a chtěl mu pomoci vstát, když v tom ji spatřil. „VIDLIČKA PRAVDY!“ vykřikl a sebral ze země hliníkovou vidličku se zářícími runami vyrytými na rukojeti. Richard k němu přistoupil, chytil jej za ruku a řekl, že moc Vidličky Pravdy vyzkouší. Zjistili ovšem, že Vidlička Pravdy má vpravdě moc člověka či nemrtvého leda naštvat, rozhněvat, rozzlobit a vytočit, protože žádnou jinou moc nemá. Bruce s Richardem si tedy řekli, že si zajdou na pivo do Pajzlu u skákavého Poníka v Hůrce a… A šli.
Pajzl u skákavého Poníka byla dobrá hospoda s výborným pivem uprostřed Hůrky, v srdci Středozemě. Do Středozemě se dostali na zádech bájného draka Sapphirona, kterého si za pět zlatých půjčili od Arthase. Ve skákavém Poníkovi potkali Aragorna a Gandalfa, kteří jim pověděli o bráně do světa snů, ve kterém každý může dělat co se mu zlíbí a všeho je dost. Skinheadský metalista může poslouchat Orlík, Black Sabbath, Led Zeppelin i Dia na živo a Richard může mučit a zabíjet všechna tamní stvoření až do sytosti, protože každý, kdo ve světě snů zemře, se objeví u anděla, který ho oživí, když pěkně poprosí.
A našli bránu? Kdo ví, když vyšli ze skákavého Poníka, spletli si strany, zabloudili a potom je už nikdy nikdo neviděl.
Jen sedm teplých trpaslíku a Sněhurek vypráví, že je občas slýchávají hádat se v jejich lese o tom, kdo může za to, že se ztratili…