Huderka

Na hradě Křivoklátu, který už po mnoho generací vlastnil rod Habsburků-rakouských. Mladý pokračovatel Ferdinand Tyrolský si vybral nevěstu z německé měšťanské rodiny. Byla velice krásná a její pleť na dobu byla velice bílá. Když církevním představitelům oznámil, že se Filipina Welserovou hodlá vzít. Zdejší biskup s tím nesouhlasil a odmítl je oddat. Filipina se naučila česky a bydlela na zdejším panství. Oddali se ve své soukromé kapli. Při obřadu Ferdinandovi musela Filipina slíbit, že mu bude rodit jen samé chlapce. Byla z toho rozhodnutí zoufalá, přála si mít holčičku.
Každý dnem byla smutnější a smutnější, přála si vyhovět jak manželovi, tak i sobě. Jejich první společné dítě byl chlapeček, byla velmi ráda, že je to kluk, ale stejně by radši holčičku. Báby, které přišly k porodu, věděly, co jak budou dělat, zabalily dítě do hadru a k večeru, než se stráže vystřídali, položily dítě u brány. Strážní odnes své paní nalezené dítě. Dala mu jméno Ludvík. Dostal vzdělání, oblečení a dobrou výchovu šlechtice.
Ferdinand ji zanedbával, odjížděl pryč do Prahy, kde měl svůj úřad. Navštěvoval jen svou ženu jen, když měl čas odjet z města. Jednou přijel na Křivoklát, pobyl tu pár dní, spočítal děti a odjel.
Filipi chodila a modlila se za své ještě nenarozené dítě, aby to byl chlapeček. Bohužel to nakonec byla Holčička, Filipina se hrozně smutná nevycházela z hradu. Dala ji jméno Majdalenka. Baby vymysleli, že při porodech často je úmrtnost dětí. Rozjeli se do končin a hledaly mrtvého chlapečka, který by dostal vznešené jméno, titul a byl by vždy rodinou Tyrolských uznávaný.
Našli ho u královského města Olomouc. Převezly ho tajně na Křivoklát a dali do kaple, kde byl umytý, nastrojený. Filipina mu dala jméno Zikmund. Po právu dostal titul hrabě Zikmund Habsbursko-Tyrolský,.po pěti dnech byl pohřben s veškerými postami šlechtice.
Po roce přijel Ferdinand za svou milovanou chotí, ta mu oznámila, že Zikmund jejich syn zemřel a byl pohřben do rodinné hrobky. Ferdinand se odebral do kaple a ptal se Boha proč, jeho syna, tvrdilo se, že v kapli se rozplakal, jako dítě. Zatím jeho skutečná dcera Majdaléna, byla též vychována jako její bratři. Ferdinand s ní vždy zacházel jako s obyčejnou holkou z vesnice. Filipa ji měla moc ráda, naučila ji vyšívat a směla chodit volně po hradě a navštěvovat přilehlé městečko. Majdalenka měla svou chůvu Otylku, která měla svou svěřenkyni velice ráda.
Ferdinand zas přijel na hrad, viděl jak se jeho žena Filipa zajímá a více se věnuje o cizí holce, něž vlastním synům. Po večeří tuto pochybnost Ferdinandovi vysvětlila. Jednoduše a prostě:“Tys mi nakázal rodit pouze mužské potomky. Ale ty ses nezeptal mě, já chtěla alespoň jedna holčičku, aby sis ji mohla krášlit k obrazu svému! Proto se vždy bojím, že se narodí dcera a ty mě vyženeš vojáky či vidlemi.“ Ferdinand se na ni podíval a jednoduše ji řekl, že ji má skutečně rád a už nemusí rodit pouhé chlapce. Když mi porodíš dceru zlobit se nebudu. Už nerozmazával, kdo je vůbec zač Zikmund a Majdalenku. Majdalenka byl šikovná a učenlivá, učila se jak dvorské etiketě, tak i obyčejnému vaření a poklízení. Už neměla Žofinku, která ji v pokoji uklízela, protože si uměla uklidit sama. I Otylka ji pomáhala. Když chodívala ven, hrávala si s ostatními dětmi jejího věku, i krásný Krištof, který tu žil jen s matkou.
Ferdinand se vrátil z Prahy a oznámil dětem, že biskup už povolil, abychom se maminkou mohli už vzít. Během měsíce se připravila svatba, i Majdalenka se činila a přála si jednoho dne si vzít Krištofa. Jeho matka byla dlouho nemocné a přála si, aby Krištof nezůstal sám a vzal si hodnou holku z vesnice. U slavnostního jídla řekla Majdalenka mamince, že by se také chtěla vdát. Filipa byla velmi zvědava, který z pánů se Majdalence líbí. Filipa věděla, že má její dcera ráda prostý život člověka a hrozně ráda tančí. Kdyby nebylo tance, utekla by od dvora. Majdalenka dost často přemýšlela a hovořila o tom, že odejde z hradu a vdá se.
Filipi bylo pořád hůř a hůř. Představa, že přijde o svou malou holčičku. Ferdinand s Majdou jednal podle svého rozhodnutí se ji provdat s velmi majetným pražským měšťanem.
Majdalenka slova došla, až dokonce Filipi ulehla na lože, dcera ji stále navštěvovala, modlila se za svou matku, aby ji Bůh ochránil a dal ji, když už musela zemřít, aby zemřela bezbolestně a klidu. Filipi se probrala, žádala, aby ji Majdalenka přivedla svého milého, aby ho před smrtí viděla. To Filipu drželo dlouho při vědomí, chtěla spojit ruce své dcery a jejího vyvoleného. Moc dobře věděla, že by Ferdinand nesouhlasil se sňatkem. Majdalenka přišla od Krištofa a představila ho mamince. Řekl Majdalence, které u ní seděla, tajenství Filipi a Ferdinand jsou a budou tvými rodiči. Zikmund tak nebyl její syn. Vždy k sobě měly blízko. Spojila Krištofovu a Majdalenčinu ruku a stihla říci:“ Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj. Už vás nikdo ne……“, ano tak zemřela Filipina Welserová-Tyrolská žena Ferdinanda. Majdalenka se rozplakala, byl tu u ní Krištof a objal ji a utěšoval. Když ji uklidnil, musela napsat dopis své mu otci a začala místo obyčejného oslovení.


Drahý otče,
Naše drahá matka, dnes o 2 hodině odpolední zemřela. Ještě před svou smrtí stačila vyslovit své tajemství. Já Majdaléna Tyrolská jsem vaší dcerou. Matka se velmi bála a hledal jiné mrtvé dítě mužského pohlaví, které by důstojně považován za Vašeho syna Zikmunda. Také vám oznamuji, že jsem zasnoubena s Krištofem mým mílím. Má matka ztvrdila tento svazek stisknutím našich dlaní. Svědky jsou má chůva Otylka a matky komorná paní Dora. Prosím, Vás otče, vraťte se na pohřeb mé matky, tato žena si to zaslouží, jak tady trpěla. Těšíme se na Vás.
Vaše milující dcera Majdalenka

Když tento list obdržel Ferdinand, rozhodl se na hradě zřídit opatření. Poslal posla, aby oznámil jeho příjezd. Ludvík jeho nejstarší syn se staral o vše. Majdalenka věděla, že bude smutnou vzpomínku nosit stále v sobě, ale život jed dál. Krištof si určitě bude přát děti. Rozhodla se, že až uplyne rok od smrti její matky tak bude se moci vdát. Přála si datum narození maminky, aby měla památku v datumu na maminku.
Ludvík také zorganizoval příjezd otce na hrad. Vítali ho všechny děti i Krištof, kterému už zemřela matka, často pobýval na hradě. Ferdinand na Krištofa zabíjecím pohledem podíval a vešel do hodovní síně. Celou noc pak strávil v kapli u vystaveného těla Filipy. Ráno byl pohřeb, všechny děti se sešly v kapli. Po obřadu začal Ferdinand rozhodovat o budoucím životě na hradě. Nakázal pravidla, která se musí plnit ustavit si zástupce správce hradu, který byl velmi tvrdý muž, který neuznával slabost. Po večeři si zavolal Ferdinand Majdalenku do své komnaty. Ukázal ji portrét velmi váženého pražského měšťana, který o ni projevil zájem, když si myslil, že Majdalenka není jeho dcera. Byl to mladý pohledný muž, který byl velmi bohatý a svou budoucí ženu zahrnul zlatem. Proto to byl dobrý, jen tak pro Ferdinanda. Také ho pozval na nedělní bohoslužbu.
Majdalenka začala být na svého otci velmi hubatá a rozhněvala se, že si takového měšťana nevezme. Při odchodu ji Ferdinand řekl, že Krištof nesmí do hradu a pokud by to porušil, čekala, byla by ho smrt. Odběhla na nádvoří, kde na ni čekal Krištof, všechno mu za tepla řekla. Slíbil ji, že už nikdy do hradu nepůjde, kdyby potřebovala, ví, kde ho najde. Když přijel pražský měšťan, byla Majdalenka velmi rozzlobená a vůbec vypadala příjemně. Vůbec nejednala podle etikety, ale jak ji nepadlo. Začala měšťana z a Prahy urážet, nakonec pan Pražan vstal se slovy, že tato žena není hodna být zasípaná zlatem a odjel. Po jeho odjezdu si nechal zavolat Majdalenku, uvalil ji trest, pán z Prahy byl jediný muž, který byl schopen si ji vzít. Trest byl ten, že bude násilně odvedena do Bílé věže na opačné straně nádvoří. Této oblasti byla i katovna, tomu místu se řada lidí vyhýbala. Hned ten večer si musela zabalit své věci a odešla z hradu. Rozloučila se sourozenci a šla. Kat už ji čekal, přivítal ji se sekerou v ruce. Sekeru zasek do šálku a bral ji do věže tu velký prostor se slámou, prostor pro otevřený oheň, chodby do katovny. Kat, starý dobrák, Alois ji poprosil, aby nevycházela ve dne z místnosti jinak muže co kolik. První noc spala na nahromaděné slámě, byla tam takové zima, že měla všechny své oblečení na sobě, aby ji bylo teplo.
Druhý den ji kat naučil jak zacházet a rozdělovat ohně. Krištof ji tajnou chodbou z katovny přinesl židli, postel, přikrývky a polštář. Staral se o ni a zanedlouho se tu Majdalenka zabydlela a žila tu docela spokojeným životem. Vždy večer se mohla z ochozu věže podívat na kraj, který byl kolem. Často u ní býval Krištof, který byl ochráncem. Měl ji moc rád a občas si postěžoval na to v jaké situaci teď je. Kat věděl jaká je jejich láska, rozhodl se jim z celého srdce pomoci. Ferdinand se znovu oženil, zapomněl na svou dceru. Už se ani kata neptal o Magdalence, jestli nezměnila svůj názor na měšťana. Kat jim zprostředkoval útěk. Z věže. Krištof s Majdalenkou žili podle přání matky Filipi.