Pohádka

Až si budeš číst tyto řádky, tak si vzpomeň na pohádky. Na to, jak vlk sežral Karkulku, jak macecha otrávila Sněhurku. Jak Popelka na ples jít chtěla, ale víla na ni zapomněla. Jak princeznu unesl zly drak jenž měl devět hlav a hlad a tak princezna byla malý oběd, snad.
Nečti pohádky! Špatné konce mají a princezny v nich umírají. Prince zase hloupí nahradí a ti špatní, pravdu mívají.
A teď z toho možná pochopíš, život není pohádka. Lidé mají se rádi, jen o tom nevědí. A že láska nejčistší je cit? Tak mi to pojďte někdo vysvětlit! Láska bolí, láska ničí, po ní nejsi vlastně ničí!
Tak seď a čti ty řádky dál, vnímej co ti povídám! Mám tě ráda, to už víš, možná z lásky, možná víc. Žijeme sami v pohádce, já macecha a ty špatný rádce. Komu špatný konec uchystá? Oba víme, nepovíme, to je naše pohádka.
A co říct jsem chtěla tím? Že na pohádky nevěřím!