Kůzle

Povím Vám malou pohádku
o jednom marnivém kůzlátku.
Trochu sobec bylo,
někdy si s city jiných hrálo.
Proč? Prostě pro radost.
A když ho nuda přepadla,
tak jakápak divadla.
Sebralo se a šlo pryč.

Jenže takhle nejde věčně žít,
stále nemůže se něco dít.
Ale vysvětli to kůzlátku,
co zábavu chce a ne nosti oprátku.
Chce se bavit chce si žít a ze
života něco mít.

Kůzle tvrdohlavě trvá na svém
proč má zapomenout na sen, když přimladé je na závazky.
Říká si to často, a pak přemýšlí jak utéct nejrychleji
by se dalo.

Ale pak hned dumá nad tím, jestli chce být zbabělcem
a věří, že snad smysl to má a doufá, že tohle všechno do pořádku dá.
Jen neví co dřív, mění se a nelíbí se mu ta změna,
kůzle neumí být doma, chce se jít bavit, ale také nechce nikoho rozzlobit.
A tak tuhle touhu stráví a nechodí nikam.

A nakonec se dozví, že vše je jeho vina, že život kazilo, že ostatní omezovalo a že to život vůbec nebyl, že to jen s přetvářkou si začalo a že mu tak osud vrací to, co tohle kůzle jiným dělalo.