Pravda o Červené Karkulce

Snad každý zná pohádku o Červené Karkulce. Ale jen málo kdo ví – možná jen já -, jak to bylo doopravdy. Jak z ní ten původní, nepřekroucený a pravdivý, příběh.
Tak se pohodlně usaďte a poslouchejte, nebo spíše čtěte, jak to bylo doopravdy s Červenou Karkulkou.

Žila kdysi jedna mladá dívka, jménem Anna, ale nikdo ji neřekl jinak než Červená Karkulka. A to proto, že nosila červené šaty a červený čepeček. Nebyla to ale žádná světice, straka byla proti ní neposkvrněným andělem.
Avšak aby toho nebylo málo, neváhala Karkulka ani zabíjet, bylo-li to třeba. Vraždila dokonce i na objednávku a byla široko daleko nejlepší nájemný vrah.
V ten osudný den ji její matka a manažerka poslala na další „kšeft“, jak tomu s oblibou říkala.
,, Běž Karkulko, za babičkou a vezmi si od ní tu novou zbraň, co ti objednala – na vysvětlení, ona Babička, vlastně nebyla Karkulčinou babičkou, ale bylo to krycí jméno překupníka se zbraněmi, který se kvůli utajení převlékal za starou babku a bydlel uprostřed lesa.
Karkulka vzala košíček, kde měla bábovku, víno a buchty – bábovka obsahovala drogy, víno víno a buchty peníze -, což měla být cena za onu zbraň.
Heroinu bylo asi půl kila, vína asi dva litry a peněz asi 23 tisíc dolarů – v ničem jiném obchodník nejel.
Karkulka si všechno sbalila a vypravila se směr babička.
Co osud nechtěl, musel se tam ten den potulovat nenasyta vlk. Potkal Karkulku a vyptával se jako, kdyby byl od KGB (kdoví jestli nebyl), co to má v tom košíčku a kam jde, atd.
Karkulka ho chtěla nejdřív odkrouhnout, ale potom si to rozmyslela, chytře odpověděla na jeho otázky a zmizela.
Vlk byl však vychytralý a nevěřil, že jde Karkulka ze supermarketu a že nese jídlo hladovým dětem do útulku, a tajně ji sledoval.
Cíl svého útoku Karkulka a znala a tak si to vesele vykračovala za Babičkou.
Když vlk uviděl, jak se domlouvá vysílačkou ze svou babičkou, o tom, že zboží je na cestě, uvědomil si kam má Karkulka namířeno – k domu uprostřed lesa, jedinému v lese, kromě chaloupky myslivce, který ale zase nebyl babička.
Po těchto úvahách se zkratkou dostal před Karkulku a asi za pět minut stál před dveřmi domu, kde bydlela babička. Vehnal se dovnitř a Babičku sežral.
Asi za deset minut přišla k domu Karkulka a zaklepala. Poté co se vlk zeptal, kdo to je odpověděla, že Karkulka.
Vlk ji ihned pozval dál.
Karkulce bylo divné, proč po ní nechtěl heslo, ale bylo jí to jedno, takhle to bude rychlejší.
Karkulka se chtěla Babičky (vlka) zeptat, proč má tak velké a červené oči, ale když v jejich (jeho) rukou uviděla cigaretu marihuany, vše rychle pochopila a z dalších otázek (na nos a pusu) sešlo.
Když se už Karkulka chystala přednést svůj návrh, vlk se na ni vrhl a sežral ji, tak jako před tím Babičku. Potom si spokojeně lehl a usnul.
K večeru šel kolem babiččiny chaloupky myslivec. Když uslyšel jak vlk chrápe, podíval se dovnitř a potvrdil si své hrůzné podezření – místo báby leží v její posteli vlk.
Bez rozmyslu vnikl dovnitř a vlkovi nožem rozpáral břicho.
Z něj vyskočila Karkulka a za ní Babička. Děkovali myslivci a protože měly strach, že něco objeví, snažili se, aby co nejdříve odešel.
Myslivec, ale pojal podezření a když uviděl pod postelí jakousi krabici, šel k ní a otevřel ji. Byla v ní ona nová zbraň – jakýsi nový typ samopalu z nočním viděním a kdoví s čím ještě.
Myslivec na ni hleděl a se slovy:,, Ta je u nás zakázaná‘‘, mířil k babičce a sundal ji paruku.
Svitlo mu:,, Ty jsi Červená Karkulka a ty její dodavatel‘‘ Otočil se nechápavě ke Karkulce, ale to neměl dělat, protože ho v té chvíli Babička uhodila těžkou vázou do hlavy. Myslivec se sklátil mrtev k zemi – věděl toho až přespříliš.
Babička nabídla Karkulce nocleh a ta ho přijala.
Ráno se Karkulka s Babičkou zbavili těla vlka a myslivce – hodili je do studny. Karkulka se z Babičkou rozloučila a šla vstříc svému dalšímu úkolu, za který dostane docela slušně zaplaceno, od nějaké strašně ješitné královny.
V rukou třímala onen Supersamopal 2000, jak se ta věc jmenovala a vykračovala si to po cestě do sousedního království.
Bude to jednoduché. Udělá to rychle a efektivně. A nikdo to s ní nebude v žádném případě spojovat.
Těš se Sněhurko!