Jak se medvěd Brtník naučil bruslit

Jak se medvěd Brtník naučil bruslit

Bylo jaro. Potoky začaly pěkně zurčet a první květy kolem nich o sobě dávaly vědět. V jeskyni, hluboko v lese, kam mnoho lidí nedojde, možná sem tam nějaký ten myslivec, se narodil malý medvěd. Táta s mámou mu dali jméno Brtník, podle nedalekého hradu, kam chodívali na výlety děsit turisty. Ono takový vyděšený turista za sebou, když prchá, lecos dobrého odhodí a to je pak tuze velká dobrota.
Medvídek Brtník se měl čile k životu. Každý den zkoumal okolí jeskyně a každý den se dostával dál a dál. Učil se poznat všechny stromy, květiny i ostatní zvířátka, s kterými žil v lese. I když většina zvířátek se medvědí rodině raději obloukem vyhnulo, než by riskovala, že je huňáči budou honit po lese. Hlavně lososi v řece, ty viděli medvědy u řeky moc neradi. Ale medvědi měli lososi moc rádi. Hlavně k večeři.
Čas utíkal a Brtník rostl. Bylo léto. Okolí bylo rozpálené sluníčkem do ruda, jen v lese a jeskyni byl příjemný chládek. To chodili medvědi nejraději k řece buď brzy ráno a nebo navečer.
Ale i léto uteklo rychle, jak rychle umí utíkat hezké chvíle. Přišel podzim. Les byl plný spadaného listí. Okolí jeskyně teď halily ranní mlhy a takhle brzy k ránu se kouřilo medvědům od čumáků, jaká byla zima. Po obloze přelétaly šiky stěhovavých ptáků, jako by tušily, že brzy přijde zima, že studený sníh zahalí krajinu a že čas se jakoby na chvíli zastaví.
Jednoho rána Brtník vystrčil nos do studeného vzduchu. Potom vystrčil celou hlavu a kouká jako blázen. Všechno kolem je bílé! Mami, tati, co to je? Co se to děje? Kde je všechno listí z lesa? Ale nikdo mu neodpověděl, protože oba rodiče spali hlubokým zimním spánkem, ze kterého je probudí až jarní slunce.
Ale jak známe děti, ty nerady spinkají a tak se Brtník začal potulovat po okolí jeskyně sám. První, co ho napadlo bylo sníh, který viděl poprvé v životě ochutnat. Lízl si…brrrrrrrrr! Fuj ten je ale studený a vůbec není dobrý!Pomyslel si. Půjdu se raději podívat k řece na ryby, řekl a vyrazil.
Ale co to. Místo skotačících vlnek na řece byl vidět jen bílemodrý zamrzlý povrch. Byl to led. Ten Brtník taky neznal. V tom uviděl cosi v dáli. Malý bílý bod, který se přibližoval a přibližoval až byl úplně blízko. A byl to taky medvěd! Ale světe div se, byl celý bílý! To jsem ještě neviděl,bílý medvěd, křičel brtník. Kdo jsi? A co to máš na tlapkách, zeptal se cizího návštěvníka.
Já jsem prosím medvěd lední. Jmenuji se Olaf a to co mám na tlapkách jsou brusle. Jsou to dvě kosti upevněné řemínky na tlapy a pomocí nich se odrážím a kloužu po ledě. Jsem tak rychlejší než kdybych běžel a proto jsem mohl po zamrzlé řece vbruslit až sem za tebou. Budem se kamarádit? To můžeme. Já se jmenuji Brtník a bydlím tady kousek. Ale naši celou zimu prospí a mě se nechce. Tak jsem vlastně docela rád, že jsi přišel.
Mám nápad, zabručel Olaf. Naučím tě bruslit, chceš? No to víš, že ano, frkal radostně Brtník a už běžel do lese najít vhodné kosti. Potom se každý den učil bruslit a užili si s Olafem spoustu legrace. To se ví, na začátku to brtníkovi moc nešlo. Co chvíli byl na zemi a zadek měl celý otlučený. Ale vydržel a druhou půlku zimi už si bruslení moc užívali společně s Olafem.
A tak čas letěl až jednoho dne říká Brtník. Podívej se Olafe co jsem se naučil! A rozjel se na bruslích, odrazil se a ve skoku se několikrát ve vzduchu otočil kolem své medvědí osy. Óooo! Bravo volal Olaf, dvojitý axl! Ale jak Brtník dopadl, praskl pod ním led a už byl celý v ledové vodě. Ryby se ho tak polekali, že vyskákali samy z vody na led. A jé, říká Olaf. Už přichází jaro a taje led, je slabší a slabší až tu nebude vůbec. A to je čas, kdy musím bruslit zpět na sever, za maminkou a tatínkem. Jinak bych se odsud už nedostal, víš?
Aha, to je mi líto, řekl Brtník. Ale že jsme se spolu nasmáli a pobavili! A naučil si mě bruslit! To ano, broukl Olaf. A slib mi, zavrčel Brtník, že za rok, až bude zase silný led a zima…že se tady za mnou zase stavíš? To víš ,že se stavím přikyvoval huňáč a zamával Brtníkovi a hnal se na bruslích zpět na sever.
Brtník posbíral ryby, které vyskákaly z vody a šel spokojeně domů do jeskyně.
Mami, tati! Vstávat, už je jaro a máme k snídani lososy! Ještě chvilku…ozvalo se ospalé bručení z medvědího pelíšku.