Jehla a tuha

Vyšla si tuha na módní přehlídku,

potkala tam i hubenou jehlinku.

Jehla si pyšně vykráčela,

tuhu jakoby přehlížela.

 

Tuha se na ni smutně podívá:

"proč já musím být tlustá a lenivá?

Ona je štíhlá jak sluneční paprsek,

moje "krása" mě tíží u srdce."

 

Tu tuha jehlu oslovila:

"Jak to děláš, že jsi tak milá?"

 

Jehla se na ni ostře podívala:

"Proč bych ti to jako povídala?

Já jsem přece hubená hvězda

a ta tvoje postava se mi nějak nezdá."

 

Tuha se hluboce zamyslela,

co že tím jehla na mysli měla.

Myslela, že i když jehla je hubená,

není to žádná hloupá fiflena.

 

Tu zavolali si jehlu, že mají výsledky,

a dali jí nepostupové nálepky.

Z jehly tedy modelka nebude,

příští rok to může zkusit podruhé.

 

Tuha měla výsledky velice pěkné,

těď chodí po molu a každý před ní smekne.

Jehla však lituje, že se neučila

a sebe v zrcadle si stále prohlížela.

 

Tuha se spokojila se svým nedostatkem,

přece jí splnil sen-může kroutit zadkem.

 

Ponaučení z toho tedy plyne,

že není důležitý vzhled, ale i věci jiné.