JMÉNEM ZÁKONA

 

     Nevinně se usmál. „Zahrajeme si?“ Sluníčko kouklo z oblohy a zafoukal větřík.

 

     „A jak?“ souhlasila.      

 

     „Dejte tlapky tak, abych na ně viděl,“ navrhl. „Pomalu mě obejměte.“ Zdálo se, že je spokojený. „Občanko, očichal jsem si Vás a ověřil, že jste právě tak hebounká a k nakousnutí, jak jsem si myslel. Zatýkám Vás!“

 

     „Miláčku…“ zapředla medovým hlasem.  

 

     „Jménem zákona,“ zadrmolil rychle a přitiskl k ní tvář.

 

     „Ehm,“ kníkla slabým hláskem, „vzhledem k tomu, že jsem nikdy nebyla odsouzena, stíhána a nespáchala dopravní přestupek, a ani nejsem dosud poučena o svých právech…“

 

     Policejní orgán činný v trestním řízení však nevěnoval jejím slovům patřičnou pozornost. Se zaujetím prováděl úkony k objasnění skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. „Jak daleko jste ochotna zajít, abyste získala, co chcete?“ mručel omámeně.

 

     Vydechla a než stačil cokoliv říct, vytrhla se mu z náruče a vrhla se k zemi. Dováděla, skotačila, rozpustile se převalovala v šantě kočičí.

 

     „Óch…“ odkašlal si, „ch… chováte se znepokojivě, občanko.“ Tón hlasu naznačoval vzrušení a radost. „Zde probíhá vyšetřování…“ sděloval autoritativně a spokojeně se zavrtěl.

 

     Obrátila se na záda a vytrčila tlapky k nebi. „To je místní politika, šerife?“

 

     Se zalíbením ji pozoroval: „Trestného činu PŘÍLIŠNÉHO SEX APPEALU!“

 

     „Nechtěla jsem Vás dráždit, kapitáne,“ zašermovala packami a vyplázla jazyk.

 

     Zrychlil se mu tep. „V pořádku. Musím podávat hlášení.“ V křovích se s nataženými krky a otevřenými zobáčky rozezpívali ptáci.

 

     „Zavrtáte-li se dostatečně hluboko,“ pokračovala v rejdění, „určitě případ rozlousknete.“

 

     „Vaše ochota spolupracovat,“ rozšířily se mu zorničky, „je nanejvýš chv… uch…“ nasával opojnou vůni šanty. Kolem namodralých květů se zatřepetalo hejno bělásků.

 

     Zkoušela experimentovat s pružností. Položila si zadní tlapku za krk. Nadšením nadskočil. „Určitá podezření je třeba podpořit fakty. V takovém případě proběhne rekonstrukce,“ dojatě si třel tlapkou čumák.

 

     Rozkošnicky vystrčila a zastrčila drápky.

 

     „Jste velmi obratná, jak dokážete ehm takhle vystrčit a zastrčit…“ ve spáncích mu divoce pulzovala krev.

 

      „Věřím,“ protáhla, „že Vaše kompetence jsou v pořádku,“ převalila se svůdně na bok, „a brání Vám dělat unáhlená rozhodnutí.“

 

     Svět se smrsknul na pár naléhavých myšlenek.

 

     „Pojďme si najít temnou uličku, kde na nás nikdo nebude koukat,“ navrhla smířlivě. A pustila ho před sebe, aby se mohla dívat na jeho pevný zadek. V očích se jí zatřpytily hvězdy.