PANIKA

 

     „Ploším, dámy a pánové, šte šežnámeni š tímto pšípadem?“ vypšikla Myšožloutka. Staromódní kulaté brýle jí sjely z čumáku.

     „Čirik, čirik, čirííík,“ proletěl jim nad hlavami ptáček. Napjatě naslouchali opakovanému čirikání, dokud nedoznělo v dálce.

     „Ploš… e prosím,“ vložila se přičinlivě Mafie.

     „Ano?“ Myšožloutka si něco odškrtla v zápisníku. Třebaže na první pohled působila legračně, už slyšeli o její reputaci. Posunula si brýle a upřeně se jim zahleděla do očí.

     „Asi začnu,“ odkašlal si Mefisto.

     Úřednický drápek namočený v blátě se v očekávání zastavil nad prázdným řádkem.

     "Na samém počátku se zdálo, že se jedná o banalitu.“

     Mefistův úřední tón Mafii vzrušoval. Neklidně si posedla.

     „Nikdo neměl ponětí, co všechno se může stát.“ Kocour zvýšil hlas a začal energicky pochodovat. Pět kroků dopředu, pět zpátky, dopředu, zpátky. Bylo slyšet ťukání drápků o dlaždice. „Dokud,“ výstražně pozvedl tlapku, „nebylo příliš pozdě.“ Obrátil se k nim čelem a odmlčel se. Nastalo ticho.

     „A čo bylo dál?“ vzpamatovala se Myšožloutka.

     „Rapidně se to zhoršovalo,“ povzdechla si Mafie.

     Inspekce z Prahy si otřela brýle do kožichu. „Tedy plavděpodobně še jedná,“ na okamžik se zamyslela a vykreslila do vzduchu dramaticky obrovský otazník, „o klitičkou šituači.“ Více méně s ní souhlasili.

     Mafii rozbolela záda. „Semlelo se to příliš rychle,“ postavila se na zadní a natáhla tak vysoko, až jí prosvítalo bříško, „ještě jsme se z toho nestačili vzpamatovat.“

     „Veškerá fakta, která máme k dispozici,“ pronesl vážně Mefisto, „jsou pouhé spekulace.

     „Jen žádnou paniku… obávám še...“ Myšožloutka se zamračeným výrazem nedokončila větu.

     „Víš o čem mluvíme?“ Naklonila se nenápadně Mafie k Mefistovi.

     „Tuším,“ zašeptal, „musíme být obezřetní.“

     Když se kočka narodí jako kočka, musí využít všechny svoje smysly, aby přežila. Něco tady páchne, říkaly jim čumáky. Stvoření, která dokážou „ochutnávat“ pachy, jen tak nikdo neoblafne. „Co máte co čuchat?!“ vyhrožovala jim opozice. A kočky se hned začaly mít na pozoru.

     Myšožloutka se pokusila navázat na přerušenou myšlenku. „Čopak ši nikdo ničeho nevšiml? Jak je to možné?“

     Nemohli předstírat, že se nic nestalo. Podle Mefistových dosavadních zkušeností současné představy hraničily s nemožností. „Není vyloučeno, že jsme to podcenili.“ Když trochu otočil hlavu viděl hašteřící se sýkorky, začátek pěšiny a za ní hluboký les. „Začaly se šířit báchorky a dezinformace.“ Výraz jeho tváře napovídal, že toužil být někde úplně jinde. „Vypadalo to, alespoň tak jsme si to vykládali, jako pouhé spekulace.“ Nešťastně se zavrtěl. „Formálně šlo o planý poplach.“

     Do vířících myšlenek v jejich hlavách pronikaly stále častěji záblesky bezmoci. Pokud nenajdou řešení, co bude dál? Mefisto se bezděky zahleděl do Mafiiných hlubokých očí.

     „ČO VIDím, oplavdu nebylo možné še v tom vyžnat,“ zaváhala Myšožloutka. Drápkem nepřítomně šrafovala do bloku kulaté myšky. Myslela na něco jiného a přesto jedna její část hledala východisko. Fakta, fakta, fakta.

     Mafie pořád stála. Dráždila ji bezradnost. Její podvědomí jí silněji než dříve naznačovalo, že celá situace působí jako by jednotlivé části do sebe nezapadaly, ale ve skutečnosti do sebe zapadaly s dokonalou přesností.

     Studený chlad z dlaždic je nepříjemně zábl do tlapek. Zahleděni sami do sebe, do mrazivé předtuchy, utlumeni nejistotou a obavami. Venku už se stmívalo, zdálo se jako by se světlem ubývala odvaha. Hrobové mlčení, které zavládlo po posledních slovech inspektorky, narušovalo štěbetání vrabců, kteří si ničeho nevšímali.

     Mafii bylo čím dál víc zima. Rozzlobena sama na sebe pro svou nerozhodnost už se neovládla. „Do číče!“ vybuchla. Každá pochybnost značně zmenšovala jakoukoliv naději. Byla pravda, že nejsou schopni se postavit něčemu tak neznámému, co odporovalo jakékoliv jejich dosavadní zkušenosti? Překvapilo ji, že jí to začalo připadat nedůležité. „No a co?“ zabručela ostřeji, než měla v úmyslu. Nebyla na to sama.

     Odhodlaně vystoupila s tímto proslovem: „Milovaný kočičí národe, děkuji Vám za Vaši statečnost a odvahu! Odvažujme se ještě více! Podporujme se, naslouchejme si, pomáhejme si!“

     Myšožloutce vypadl zápisník z tlapek. Něco takového ještě nezažila.

     „Onen strnulý neklid, který teď všichni cítíme,“ nedala se přerušit Mafie...

     „Výbolně!“ Vykřikla Myšožloutka. „Blavóóó!“

     „Teď všichni cítíme,“ neochvějně bouřil rozhořčený hlas.

     „Mafi? Strnulý neklid?“ vložil se Mefisto s faktickou poznámkou.

     „Cítíme,“ stála si tvrdohlavě na svém a pokárala ho očima, „udržuje naše smysly v bdělosti, vybuřuje naši ostražitost do krajnice.“

     Mefisto se rozškytal.

     „Takovou ránu jsme ještě nezažili. Správně jsme se vyděsili a rozprchli na všechny strany. Abychme, bychom,“ opravila se rozpačitě, „se mohli semknout do pozice a...“

     „Nakakat do opozice,“ napovídal jí Mefisto.

     „A najít pevnou půdu pod nohama,“ zakončila vzrušeně svoji řeč.

     Mefisto k ní přiskočil a pevně ji objal. Myšožloutka si čistila dojetím zvlhlé brýle. Teprve teď, když se rozhlédli, si uvědomili světýlko naděje.

     Stůj při nás, Bastet, pomyslela si Mafie. Bojovali proti neviditelnému nepříteli.