Ledová princezna

Krásná princezno, dej mi své srdce" na kolenou prosil, rukama lomil a žadonil princ.
"Nedám, milý princi, leda kdyby sis pro mne své nožky běhalky uťal."
I utnul princ své nožky běhalky.
Lačnými ústy prosil princ znovu, už ne na kolenou, rukama lomil, žadonil.
"Princezno, dej mi své srdce!"
"Jen kdybys ručičky hůlčičky sobě odejmul.
I odejmul sobě princ ručičky hůlčičky, jednu sám, druhou do ohně za princeznu dal.
Potřetí prosil, rukama nelomil, na kolenou nebyl, jen lačnými ústy žadonil.
Smála se princezna : "Jak teď chceš se mnou ruku v ruce jít? Ruka v rukávě nemůže být! Ale jako důkaz oběti nejvyšší, svá lačná ústa si pro mne vytrhni!"
I vytrhl si princ svá lačná ústa.
Donesli ho k princezně.
Jíž na kolenou nebyl, rukama nelomil, lačnými ústy neprosil, jen očima žadonil:
"Dej mi své srdce!"
I zasmála se krutým hlasem princezna: "Princi, ty beznohý, bezruký, blázne bez jazyka! Já jsem Ledová princezna! Srdce ti nedám, já srdce nemám!"

Ležel princ na ledové pláni. Tam, kde bývaly nožky běhalky, krev netekla. Tam, kde bývaly ručičky hůlčičky, krev netekla. Tam, kde bývala lačná ústa krev netekla. Ale srdce, srdce princi krvácelo. Ležel v tratolišti krve a sníh se barvil do modra, byl to přece princ. Ležel uprostřed ledové pláně a z očí mu tekly slzy. Proč princ plakal? Neplakal pro nožky běhalky, ani pro ručičky hůlčičky, ani pro lačná ústa. Princ plakal pro princeznu, která neměla srdce.

Slzy mu stékaly po tvářích a měnily se v ledové krůpěje, které pozvolna stékaly do poháru, který ledově pila Ledová princezna.