Chlapec a tma

CHLAPEC A TMA

Simon je osmiletý kluk, který se bojí usínat po tmě. I když je dobře naladěný.
Nezáleží na tom, jestli ho do postele ukládá táta nebo máma, chce mít vždy lampičku
rozsvícenou. Až jednoho večera prožije věc, která ho ze strachu vyléčí...

CHLAPEC A TMA
Když jdu večer spát,
mám se příliš rád
na to, abych šel,
do postýlky rozrušen.

Odkládám vše, co dnes bylo, pod noční lampičku.
Vyprázdním kapsy - ne na kalhotech, ale na srdíčku.
- někdo se smál,
- někdo mi děkoval,
- jiný se mračil jen,
- někdo mě huboval.
- Den byl slunečný
- den byl pod mrakem
- lilo či sněžilo
- mrzlo až praštělo.

To všechno odložím, vytáhnu z kapes ven,
drobečky vyklepu... Cítím se ulehčen.
Teď je teď. Jen ticho kolem mám.
Jsem tu já, měsíc... a paní Tma.
Ta prý mě ráda má...
Cože?
Slyším ji šeptat v rohu. Tam, co stín se rozlévá.
Zhasnout světlo se bojím.
Ona tu ale stojí -
povídat si chce.
Říct mi pohádku - prý to dovede.

"Proč jsi tady?" Ptám se bojácně.
"Jak bys poznal světlo? Kdybys neměl mne...
Kdybys nemoh ve tmě spát, nepřišel by den.
Jak bysi chtěl poznat pak,
že zas půjdeš ven?"

Krčím čelo, to opravdu nevím.
Opatrně zhasnu lampu. Paní Tmě věřím.
Hned padne noc jak hustá, měkká peřina.
Neztratím se v ní? Jen to mě zajímá.
Přikryje mě, uvnitř i vně.
Celý svět ztmavne.
Jiný se zdá...
A ze tmy vychází paní nádherná.

Oči jako perly jiskřivé, na tváři úsměv pohrává.
na šatech modro-černých blýskavé kamínky má.
Dech se mi zatají. "Nejsou to hvězdičky?"
"Jsou," odpoví. "Mám tu vesmír celičký."
"Tady vaši galaxii. Slunce, Zemi, Mléčnou dráhu.
a v ní tebe, hory, lesy, celou stověžatou Prahu."

Podá mi ruku a bere mě na výlet.
V tichosti úplné letíme vesmírem.

Vdálce se rýsují hvězdy a planety

O chloupek míjíme vlasaté komety.

V krajině bez tíže toulám se předlouho,
než ranní sluníčko zaťuká na okno.

"Světlo je, vstávejte!" Volají zvuky dne.
Oči si protírám do krásy nesmírné.
Den mám nejraději. Nad ten není.
Ale až zas padne šero, jedna věc se změní.
Bez průtahů zhasnu lampu, protože už vím,
že Tma je tuze hodná paní - bát se nemusím.

Simonovi se podařilo strach ze tmy vyléčit. Hurá!
A slyšeli jste, co dělat, když vůbec nemůžete usnout?
Někdo říká, že pomůže počítat ovečky.
První ovečka, druhá, třetí, dvanáctá, padesátá šestá... chr-chr...
A co takhle počítat želvy? Želvy se totiž kolem vás budou plazit tak pomalu, že vás to
zaručeně uspí.
Další básnička zní spíš jako rozpočítadlo než počítání před spaním. I tak si ji určitě
užijete!

ŽELVÍ ROZPOČÍTADLO
Jedna želva ve vajíčku,
druhá želva v hnízdě spí,
třetí želva na dně mořském,
čtvrtá v písku závodí.
Honem, honem, pospěš želvo,
pátá už tě předběhla,
šestá závod dokončila, do pelíšku ulehla.
Sedmá želva krunýř cídí,
osmá zase v houští slídí,
devátá se k mámě tulí,
s desátou se pošťuchují.