Čísla
Čísla
Olympiáda
Kdysi dávno, když nikdo neuměl a ani nepotřeboval počítat, se čísla nudila, a tak si připravila olympiádu. Zúčastnila se čísla arabská, římská, egyptská, indická, hebrejská, thajská, řecká a spousta jiných. Tehdy měly stupně vítězů, ne jako dnes tři, ale deset míst. A tak bylo i soutěží deset.
Stadion se zaplnil návštěvníky z nejrůznějších zemí. Uvaděčka musela představovat závodníky v několika jazycích. Začala podle abecedy. Znělo to asi takhle: „Na začátku budou soutěžit čísla římská. Jmenovitě C(100), D(500), I(1), L(50), M(1000), V(5) a X(10). Další družstvo je arabské. Je to číslo čtyři, fór, fýr, četýre.“ Znělo z amplionu představování závodníků v několika jazycích. Ostatní soutěžící nebudu jmenovat, ale bylo jich opravdu hodně.
Startovní listinu si pořadatelé připravili předem, ale málokdo se v těch klikyhácích vyznal.
První soutěž byla o nejsilnější zvuk. Pořadatelé si řekli, že nejlepší je ten, koho je nejvíce slyšet. Čísla se střídala, řvala a křičela, ale nikdo nebyl výrazně lepší. Až přišla na řadu arabská jednička. Nekřičela, nezpívala, ale zamávala nad hlavou bičem a dala takovou ránu, že si všichni museli zacpat uši. Potlesk, který následoval, jasně rozhodl o vítězi. Jednička si vylezla na stupně vítězů jako první.
Další soutěž o nejladnější tvary, se jmenovala Numbermiss. Čísla se předváděla, kroutila se a usmívala a porota si vše zapisovala. Nejvíce bodů získala dvojka. Její ladné tvary si získaly každého.
A tak dvojka vystoupala za jedničkou na stupně vítězů.
Následovala soutěž v nafukování balónků. Všichni soutěžící měli balónek nafouknutý během minuty, ale pak se dostala na řadu trojka a ta se nadechla, až málem praskla. Vypustila svůj vzduch do balónku během několika vteřin a on to množství ani nestačil pojmout a prasknul. Aplaus byl veliký. Trojka sklidila obdiv všech přítomných a stoupla si šťastna na stupně vítězů, z druhé strany, vedle jedničky.
Když oznámila hlasatelka soutěž stání na jedné noze, spousta čísel odešla, protože by neobstála. Účastníci, kteří zůstali, si mysleli, že to bude soutěž dlouhá, ale když jim pořadatelé začali pomalu dávat do náruče cihly, aby ztížili jejich úsilí, odpadalo jedno číslo za druhým. Poslední dvě soutěžící, byly arabská čtyřka a římská jednička. Římská jednička, však balancování neudržela a čtyřka putovala na stupně za jedničku, dvojku a trojku.
Další soutěží byl skok do výšky. Většina číslic vyskočila maximálně půl metru. Když ale přišla na řadu arabská pětka, napružila svou spodní část a vrchní čárkou si pomohla k takovému skoku, že se ostatním zatajil dech. Na pětku nikdo neměl.
A tak šťastná pětka doskákala na páté místo.
Následovala soutěž v hodu koulí. Tento závod byl dlouhou dobu velmi vyrovnaný. Třem soutěžícím padala koule stále na stejné místo. Byly to arabská šestka, čínská devítka a římský tisíc. Porotci se tedy dohodli, že vyhraje ten, kdo hodí dvě koule najednou a bude mít nejlepší výsledek. První nastoupila čínská devítka. Vzala koule a vrhla jednu 5,40m a druhou 5,20m. Potom se rozeběhla arabská šestka a její výkon byl o malinko lepší, 5,40m a 5,30m. Třetí římský tisíc, byl tak nervózní, že přešlápl, a tak byl ze hry vyřazen. Šestka putovala na stupně vítězů.
Při další soutěži se všichni hodně nasmáli. Úkolem soutěžících bylo přejít potok po laně. Všichni se seřadili na jedné straně potoka a jeden po druhém se snažili přejít. Většina skončila ve vodě. To se pak diváci smáli a tleskali. Na druhou stranu potoka došlo jen patnáct čísel. Druhé kolo bylo těžší. Pořadatelé každému číslu zavázali oči a tak vypadlo dvanáct soutěžících. Zbyly jen arabská sedmička, hebrejská osmička, a římská desítka. Úkol byl jasný. Přejít potok po laně pozadu. První přišla na start hebrejská osmička. Udělala dva tři kroky, a pak jí sjela noha a už se válela ve vodě. Tentokrát se diváci nesmáli. Zklamaně to zahučelo. Druhá v pořadí, římská desítka, couvala pomalu a jistě. Užuž to vypadalo, že se jí úkol zdaří, ale metr před cílem dostala do nohy křeč a plácla sebou do vody jako žába. Ani tentokrát se diváci nesmáli. Sedmička si stoupla na kraj a všechno ztichlo. První a druhý krok byl nejtěžší, ale potom se sedmička zakolébala a málem spadla. Diváci ani nedýchali. Jeden krok, druhý, a pak se rozeběhla a jako zázrakem odcouvala až do cíle. Diváci jásali. Úspěch sedmičky byl nádherný. A tak sedmička, aby diváky pobavila, došla na stupně vítězů pozadu.
Soutěž v tanci byla připravena na večer. Ve společenských šatech se sešlo snad největší množství čísel, jaká kdy, kdo viděl pohromadě. Bylo to ovšem zároveň nejkratší zápolení. Jasně nejkrásnější a nejladnější byla arabská osmička. Nebylo pochyb, že si získala porotce nejen svým útlým pasem, ale i piruetou, při které se roztočila do neuvěřitelných obrátek. Její točení trvalo však hodně dlouho, a když už diváci přestali tleskat, přišel k točící se osmičce jeden z porotců a trochu do ní šťouchl. Osmička se zamotala, ztratila rovnováhu a ještě dlouho se pak točila vleže. Od té doby se ležaté osmičce říká nekonečno.
Předposledním kláním, byla soutěž ve zpěvu. Jak jistě tušíte, vyhrála arabská devítka, a tak na stupních vítězů zbylo už jen jedno volné místo. Nikdo však nechtěl být poslední, a tak porota rozhodla, že žádnému číslu nezpůsobí tu hanbu, aby bylo až na spodní příčce. Proto nakreslili na poslední stupeň kroužek a nazvali ho nulou. Když se k nule připojila ještě jednička, bylo z toho deset a všichni jim zatleskali. Od té doby se na celém světě používají vítězové olympiády a to čísla arabská.
Jak se čísla hádala, které je nejdůležitější.
Čísla od nuly do devítky si jednou vyjela na výlet. A protože jsou arabská, chtěla se podívat do Arábie. Seděla v autobuse a při pozorování krajiny si povídala. Tu se začala hádat, které z nich je nejdůležitější. Každé číslo si myslelo, že ono je to pravé. Křičela přes sebe a nebyla k utišení. Vtom se ozval z amplionu řidič autobusu: „Tak a bude tady ticho! Kdo má to vaše hádání poslouchat? Jestli chcete, budu se vás ptát a vy mi budete odpovídat. Potom rozhodnu, které z vás je to nejdůležitější.“ Čísla souhlasila a utišila se.
„Tak jedničko, řekni mi, proč si myslíš, že jsi nejdůležitější?“ Jednička se zapýřila a řekla: „Já jsem jednička. Vyhrála jsem první soutěž a ty ses mě taky zeptal, jako první. Každý chce být první, a když nebude nikdo první, nemůže být nikdo, kdo je druhý, třetí, a tak dále. Já jsem nejdůležitější.“
Řidič přibrzdil, protože jel z kopce, a to se autobus vždycky rozjede a povídá: „Tak a teď dvojka.“ a zařadil dvojku.
Dvojka se usmála a prohlásila: „Každý má dvě ruce, dvě nohy, dvě oči a dvě uši. Když si někdo chce povídat, musí být dva. A mluvení je na světě to nejdůležitější. Proto jsem já ta nejdůležitější.“
Řidič takhle vyvolal všechna čísla. Trojka tvrdila, že ve filmu byli tři bratři a v knize se objevily i tři sestry. Nejnebezpečnější, že je Bermudský trojúhelník a že je ona to pravé. Čtyřka prohlásila, že stůl má čtyři nohy a čtyři rohy a čtyřlístek nosí štěstí.
Každé číslo mělo spoustu důvodů, proč být nejdůležitějším. Všechny pobavila hádka mezi pětkou a sedmičkou, kdy se ty dvě jen přebíjely trumfy, jako by hrály mariáš. Začala pětka.
Páté kolo u vozu.- A sedmička pokračovala: - Sedm divů světa.
Koupit za pět prstů. - Sedm dní v týdnu.
Jde to s ním od desíti k pěti. - Sedm let tučných a hubených.
Mele páté přes deváté - Za sedmero horami.
Křepelčích pět peněz. - Sedmihlavá saň.
Nemá všech pět pohromadě. - Sedmero krkavců.
Seber si svých pět švestek. – Sedmimílové boty.
Má všech 5P. - Sedmikráska.
Otočil se na pětníku. - Sluníčko sedmitečné.
Bylo nás tam pět a půl. - Sedmilhář.
Bylo to za pět minut dvanáct. - Sedm trpaslíků.
Tvářil se jako by neuměl do pěti počítat. - Sedm hříchů.
Pro pět ran do čepice. - Sedm mudrců.
Možná by se hádaly ještě dnes, kdyby je řidič neokřikl: „Tak dámy, jste jako na trhu. Jak vidíte, má každé číslo spoustu důvodů, proč je důležité, ale nejdůležitější přece není nikdo. Jednička tvrdí, že je první, ale bez ostatních čísel nemůže být první, protože není nikoho, kdo by byl druhý a tak dále. Všechna čísla jsou důležitá už proto, že jedno bez druhého není ničím. I ta nula, která sama o sobě neznamená nic je důležitá, když se spojí s jiným číslem. Například ty sedmičko, říkáš, že nosíš štěstí, ale čtyřlístek také. A s nulou jste sedmdesát. Takže už víte, v čem je vaše síla?“
Všechna čísla zatleskala a od té doby se už nehádala.
1 Jednička je jako bič.
2 Dvojka je z něj celá pryč.
3 Trojka ta má velké břicho.
4 Čtyřka - židle, ta je ticho.
5 Pětka ta se nudí sama.
6 Šestka ráda mluví s váma.
7 Sedmička si zpívá píseň.
8 Osmičku prý svírá tíseň.
9 Devítka je veselá.
0 Nula množství udělá.
KONEC
Kdysi dávno, když nikdo neuměl a ani nepotřeboval počítat, se čísla nudila, a tak si připravila olympiádu. Zúčastnila se čísla arabská, římská, egyptská, indická, hebrejská, thajská, řecká a spousta jiných. Tehdy měly stupně vítězů, ne jako dnes tři, ale deset míst. A tak bylo i soutěží deset.
Stadion se zaplnil návštěvníky z nejrůznějších zemí. Uvaděčka musela představovat závodníky v několika jazycích. Začala podle abecedy. Znělo to asi takhle: „Na začátku budou soutěžit čísla římská. Jmenovitě C(100), D(500), I(1), L(50), M(1000), V(5) a X(10). Další družstvo je arabské. Je to číslo čtyři, fór, fýr, četýre.“ Znělo z amplionu představování závodníků v několika jazycích. Ostatní soutěžící nebudu jmenovat, ale bylo jich opravdu hodně.
Startovní listinu si pořadatelé připravili předem, ale málokdo se v těch klikyhácích vyznal.
První soutěž byla o nejsilnější zvuk. Pořadatelé si řekli, že nejlepší je ten, koho je nejvíce slyšet. Čísla se střídala, řvala a křičela, ale nikdo nebyl výrazně lepší. Až přišla na řadu arabská jednička. Nekřičela, nezpívala, ale zamávala nad hlavou bičem a dala takovou ránu, že si všichni museli zacpat uši. Potlesk, který následoval, jasně rozhodl o vítězi. Jednička si vylezla na stupně vítězů jako první.
Další soutěž o nejladnější tvary, se jmenovala Numbermiss. Čísla se předváděla, kroutila se a usmívala a porota si vše zapisovala. Nejvíce bodů získala dvojka. Její ladné tvary si získaly každého.
A tak dvojka vystoupala za jedničkou na stupně vítězů.
Následovala soutěž v nafukování balónků. Všichni soutěžící měli balónek nafouknutý během minuty, ale pak se dostala na řadu trojka a ta se nadechla, až málem praskla. Vypustila svůj vzduch do balónku během několika vteřin a on to množství ani nestačil pojmout a prasknul. Aplaus byl veliký. Trojka sklidila obdiv všech přítomných a stoupla si šťastna na stupně vítězů, z druhé strany, vedle jedničky.
Když oznámila hlasatelka soutěž stání na jedné noze, spousta čísel odešla, protože by neobstála. Účastníci, kteří zůstali, si mysleli, že to bude soutěž dlouhá, ale když jim pořadatelé začali pomalu dávat do náruče cihly, aby ztížili jejich úsilí, odpadalo jedno číslo za druhým. Poslední dvě soutěžící, byly arabská čtyřka a římská jednička. Římská jednička, však balancování neudržela a čtyřka putovala na stupně za jedničku, dvojku a trojku.
Další soutěží byl skok do výšky. Většina číslic vyskočila maximálně půl metru. Když ale přišla na řadu arabská pětka, napružila svou spodní část a vrchní čárkou si pomohla k takovému skoku, že se ostatním zatajil dech. Na pětku nikdo neměl.
A tak šťastná pětka doskákala na páté místo.
Následovala soutěž v hodu koulí. Tento závod byl dlouhou dobu velmi vyrovnaný. Třem soutěžícím padala koule stále na stejné místo. Byly to arabská šestka, čínská devítka a římský tisíc. Porotci se tedy dohodli, že vyhraje ten, kdo hodí dvě koule najednou a bude mít nejlepší výsledek. První nastoupila čínská devítka. Vzala koule a vrhla jednu 5,40m a druhou 5,20m. Potom se rozeběhla arabská šestka a její výkon byl o malinko lepší, 5,40m a 5,30m. Třetí římský tisíc, byl tak nervózní, že přešlápl, a tak byl ze hry vyřazen. Šestka putovala na stupně vítězů.
Při další soutěži se všichni hodně nasmáli. Úkolem soutěžících bylo přejít potok po laně. Všichni se seřadili na jedné straně potoka a jeden po druhém se snažili přejít. Většina skončila ve vodě. To se pak diváci smáli a tleskali. Na druhou stranu potoka došlo jen patnáct čísel. Druhé kolo bylo těžší. Pořadatelé každému číslu zavázali oči a tak vypadlo dvanáct soutěžících. Zbyly jen arabská sedmička, hebrejská osmička, a římská desítka. Úkol byl jasný. Přejít potok po laně pozadu. První přišla na start hebrejská osmička. Udělala dva tři kroky, a pak jí sjela noha a už se válela ve vodě. Tentokrát se diváci nesmáli. Zklamaně to zahučelo. Druhá v pořadí, římská desítka, couvala pomalu a jistě. Užuž to vypadalo, že se jí úkol zdaří, ale metr před cílem dostala do nohy křeč a plácla sebou do vody jako žába. Ani tentokrát se diváci nesmáli. Sedmička si stoupla na kraj a všechno ztichlo. První a druhý krok byl nejtěžší, ale potom se sedmička zakolébala a málem spadla. Diváci ani nedýchali. Jeden krok, druhý, a pak se rozeběhla a jako zázrakem odcouvala až do cíle. Diváci jásali. Úspěch sedmičky byl nádherný. A tak sedmička, aby diváky pobavila, došla na stupně vítězů pozadu.
Soutěž v tanci byla připravena na večer. Ve společenských šatech se sešlo snad největší množství čísel, jaká kdy, kdo viděl pohromadě. Bylo to ovšem zároveň nejkratší zápolení. Jasně nejkrásnější a nejladnější byla arabská osmička. Nebylo pochyb, že si získala porotce nejen svým útlým pasem, ale i piruetou, při které se roztočila do neuvěřitelných obrátek. Její točení trvalo však hodně dlouho, a když už diváci přestali tleskat, přišel k točící se osmičce jeden z porotců a trochu do ní šťouchl. Osmička se zamotala, ztratila rovnováhu a ještě dlouho se pak točila vleže. Od té doby se ležaté osmičce říká nekonečno.
Předposledním kláním, byla soutěž ve zpěvu. Jak jistě tušíte, vyhrála arabská devítka, a tak na stupních vítězů zbylo už jen jedno volné místo. Nikdo však nechtěl být poslední, a tak porota rozhodla, že žádnému číslu nezpůsobí tu hanbu, aby bylo až na spodní příčce. Proto nakreslili na poslední stupeň kroužek a nazvali ho nulou. Když se k nule připojila ještě jednička, bylo z toho deset a všichni jim zatleskali. Od té doby se na celém světě používají vítězové olympiády a to čísla arabská.
Jak se čísla hádala, které je nejdůležitější.
Čísla od nuly do devítky si jednou vyjela na výlet. A protože jsou arabská, chtěla se podívat do Arábie. Seděla v autobuse a při pozorování krajiny si povídala. Tu se začala hádat, které z nich je nejdůležitější. Každé číslo si myslelo, že ono je to pravé. Křičela přes sebe a nebyla k utišení. Vtom se ozval z amplionu řidič autobusu: „Tak a bude tady ticho! Kdo má to vaše hádání poslouchat? Jestli chcete, budu se vás ptát a vy mi budete odpovídat. Potom rozhodnu, které z vás je to nejdůležitější.“ Čísla souhlasila a utišila se.
„Tak jedničko, řekni mi, proč si myslíš, že jsi nejdůležitější?“ Jednička se zapýřila a řekla: „Já jsem jednička. Vyhrála jsem první soutěž a ty ses mě taky zeptal, jako první. Každý chce být první, a když nebude nikdo první, nemůže být nikdo, kdo je druhý, třetí, a tak dále. Já jsem nejdůležitější.“
Řidič přibrzdil, protože jel z kopce, a to se autobus vždycky rozjede a povídá: „Tak a teď dvojka.“ a zařadil dvojku.
Dvojka se usmála a prohlásila: „Každý má dvě ruce, dvě nohy, dvě oči a dvě uši. Když si někdo chce povídat, musí být dva. A mluvení je na světě to nejdůležitější. Proto jsem já ta nejdůležitější.“
Řidič takhle vyvolal všechna čísla. Trojka tvrdila, že ve filmu byli tři bratři a v knize se objevily i tři sestry. Nejnebezpečnější, že je Bermudský trojúhelník a že je ona to pravé. Čtyřka prohlásila, že stůl má čtyři nohy a čtyři rohy a čtyřlístek nosí štěstí.
Každé číslo mělo spoustu důvodů, proč být nejdůležitějším. Všechny pobavila hádka mezi pětkou a sedmičkou, kdy se ty dvě jen přebíjely trumfy, jako by hrály mariáš. Začala pětka.
Páté kolo u vozu.- A sedmička pokračovala: - Sedm divů světa.
Koupit za pět prstů. - Sedm dní v týdnu.
Jde to s ním od desíti k pěti. - Sedm let tučných a hubených.
Mele páté přes deváté - Za sedmero horami.
Křepelčích pět peněz. - Sedmihlavá saň.
Nemá všech pět pohromadě. - Sedmero krkavců.
Seber si svých pět švestek. – Sedmimílové boty.
Má všech 5P. - Sedmikráska.
Otočil se na pětníku. - Sluníčko sedmitečné.
Bylo nás tam pět a půl. - Sedmilhář.
Bylo to za pět minut dvanáct. - Sedm trpaslíků.
Tvářil se jako by neuměl do pěti počítat. - Sedm hříchů.
Pro pět ran do čepice. - Sedm mudrců.
Možná by se hádaly ještě dnes, kdyby je řidič neokřikl: „Tak dámy, jste jako na trhu. Jak vidíte, má každé číslo spoustu důvodů, proč je důležité, ale nejdůležitější přece není nikdo. Jednička tvrdí, že je první, ale bez ostatních čísel nemůže být první, protože není nikoho, kdo by byl druhý a tak dále. Všechna čísla jsou důležitá už proto, že jedno bez druhého není ničím. I ta nula, která sama o sobě neznamená nic je důležitá, když se spojí s jiným číslem. Například ty sedmičko, říkáš, že nosíš štěstí, ale čtyřlístek také. A s nulou jste sedmdesát. Takže už víte, v čem je vaše síla?“
Všechna čísla zatleskala a od té doby se už nehádala.
1 Jednička je jako bič.
2 Dvojka je z něj celá pryč.
3 Trojka ta má velké břicho.
4 Čtyřka - židle, ta je ticho.
5 Pětka ta se nudí sama.
6 Šestka ráda mluví s váma.
7 Sedmička si zpívá píseň.
8 Osmičku prý svírá tíseň.
9 Devítka je veselá.
0 Nula množství udělá.
KONEC
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk