A stará mlynářka vyprávěla.....

Den se již chýlil ke konci,sluníčko se chystalo ulehnout a všichni ze vsi se sešli u mlynářky ve mlýně.Byla to stará žena,co jí paměť už moc nesloužila,ale příběhy ty ji v hlavě přetrvávaly stále.Měla laskavý a zvučný hlas,kterému se nádherně naslouchalo.Znala mnoho povídek,jak komické,tak děsivé.Dnes bylo ve mlýnici šero až tajemno.V rohu seděl hospodský s grogem,u kamen se hřály staré klepny z náměstí a na peci děti cucaly cukrkandly.Mlynářka rozdávala hrníčky s bylinkovým čajem,sama pak usedla na bukovou židlici,rozhlédla se kolem sebe,a když zjistila,že ji všichni netrpělivě pozorují a dychtivě čekají na příběh,spustila……

Dnes vám chci vyprávět příběh starý,jako ten smrk uprostřed vsi.Přišla do vesnice dívka,Maria si říkala,nikdo nevěděl,kde se vzala či co je zač.Oči měla hluboké jako nejčernější noc a vlasy jako hedvábí.Jedni říkali,že je to seslankyně pekla,druzí boha.Krásna,to byla přímo ďábelsky a nevinná nebesky.

Měla své tajemství-léčila snad pouhým pohlazením,pohledem dokázala odvolat uhranutí a pod jejím krokem kvetla země.Celá ves zažívala úrodné sklizně,obilí se tedy urodilo velmi mnoho a jablka měla sladkou chuť a červenou barvu jako tváře mladé dívčiny.

Jednou v noci,podobné té naší,se přihnala bouřka.A ne kdovíjaká,ale člověk měl pocit,že mu nebe padá na hlavu.Blesky noc osvětlovaly jako slunce den.Přesně o půlnoci blesk pročísl oblohu a bouřka,tak jak rychle přišla,stejně rychle odešla.

Ráno za rozbřesku jsem jako každý den šla k bábě kořenářce,když jsem to uviděla.Lidé stáli kolem sochy Bohorodičky a uprostřed nich ležela mrtvá dívka,Maria.Říká se,že ji zbavil života právě ten poslední blesk,co prořízl oblohu.Každý,kdo měl aspoň kouska citu spjal ruce a tiše se pomodlil.

Poté jsme si odnesli do márnice s tím,že příští den ji připravíme k poslednímu spánku,ale když jsme v poledne příštího dne přišly,tělo bylo pryč.

Nikdo netušil,kam se ztratilo,ale povídá se,že dívka tančí za každé půlnoci uprostřed náměstí a ochraňuje nás.

Stará mlynářka tajemně dopověděla svůj dnešní příběh a usrkla čaje.Děti na peci jen mlčky ležely a přemýšlely nad tím,co právě slyšely.Ty nejmenší tíhou noci usnuly.Staré klepny měly zas o čem klevetit a hospodský o čem dumat.Nakonec všichni mlynářce poděkovali a odešli do svých příbytků.A každý,kdo šel kolem náměstí se aspoň na chvilku zastavil pohledem na té soše,u které dívka skonala.