Kristýna a zrcadlo

Bylo jednou jedno zrcadlo, které strašně rádo pozorovalo svět kolem sebe. To zrcadlo bylo pověšené v pokoji jedné hodně smutné holky, která se jmenovala Kristýna.
Týna si každý den zrcadlu stěžovala, jak ji nikdo nemá rád, že není hezká a tak podobně. Kristýnka musela nosit brýle a rovnátka, měla obličej plný akné a ráčkovala. To je docela dost na jednu malou holku. I rodiče měli radši jejího menšího brášku než ji, protože se lépe učil, byl poslušnější a lépe vypadal. Týnce učení nešlo, jelikož měla problémy se čtením. Písmenka se jí míhala před očima, i když to někomu řekla, stejně jí nikdo nevěřil. Rodiče jí za špatné známky, způsobené dyslexií, nadávali a všechno jí zakazovali. Ve škole to nebylo o nic lepší. Žádnou kamarádku, kvůli jejímu vzhledu a špatným známkám s ní nikdo nechtěl kamarádit. Krista si pak připadala hrozně méněcenná.
Když zrcadlo dennodenně poslouchalo její nářky, rozhodlo se, že jí pomůže. A protože to bylo zrcadlo kouzelné, přidělilo jí pár kouzelných schopností a navíc jí trošku upravilo obličej.
Když se Kiki dalšího rána probudila, zjistila, že je najednou docela pěkná holka. Akné z jejího obličeje zmizelo a přestala ráčkovat. Najednou nepotřebovala brýle a rovnátka jakbysmet.
A ještě jedno malé plus Týna měla. Uměla hrozně pěkně kreslit. Vše, co nakreslila vypadalo, jako živé. A to se po zásahu zrcadla mělo rázně změnit. Najednou, co Kikina nakreslila, to se zhmotnilo a obživlo. Zpočátku byla hodně vyděšená, co se to stalo, ale pak si na to zvykla a její nová schopnost se jí začala líbit.
Jeden večer si zase povídala se zrcadlem, když v tom jí zrcadlo odpovědělo. Týnka se strašně lekla, avšak hned potom zjistila, že vlastně není čeho se bát. Se zrcadlem si hezky povídala a taky jí poradilo, jak svou novou schopnost může využít.
Druhý den ve škole to Kristýna tedy zkusila. Zrovna, když se k ní blížil její spolužák, který ji neustále rozčiloval, ona na kousek papíru nakreslila banánovou slupku a co se následovalo, to si snad dokážete sami představit.
Kristu hodně mrzelo, že zrovna kluk, co se jí tolik líbil, jí dělal samé naschvály a provokoval ji.
Hned doma se zrcadla zeptala, co má dělat, aby si jí Lukáš, ten kluk ze školy, všiml. Zrcadlo jí odpovědělo: „Ty neznáš to pořekadlo,co se škádlívá, to se rádo mívá?“ Kris ho samozřejmě znala, ale moc tomu nevěřila.
Další den si přikreslila hezčí oblečení, aby se Lukáši líbila a šla do školy. Lukáš ji, ale provokoval, čím dál tím víc. Když se ho zeptala, proč to dělá, jen sklopil oči a řekl: „Víš, Kris ty už se mi dlouho líbíš, ale já jsem nevěděl, jak bych ti to měl říct.A tak jsem si myslel, že když tě budu otravovat, třeba si mě všimneš.“ To Kristu vůbec nenapadlo. Brzy se s Lukim skamarádila. On jí pomáhal s učením a za pár dní si zlepšila známky a díky Lukovi si jí začali všímat i ostatní spolužáci, kteří zjistili, že Kiki není zas tak špatná holka, a že je to v podstatě bezvadná kamarádka.
Kristýnka začala nosit domů pěkné známky a tak si jí rodiče konečně začali všímat a ona mohla být šťastná.
Takže, jak už to v pohádkách bývá, všechno dobře dopadlo.
A co zrcadlo? Zrcadlo odebralo Kikině její kouzelné schopnosti, které už stejně nepotřebovala a pozorovalo dál svět kolem sebe. Komu dalšímu pomůže? Třeba to bude právě někdo z vás…