O nabručeném čmelákovi

Dnes ti budu vyprávět o čmelákovi, který jednoho dne přiletěl navštívit náš park.

* * *

Za městem se nachází louka, na níž kvete mnoho květin se sladkým nektarem. Ten byl také vždy důvodem, proč byla tato louka plná hmyzích návštěvníků, jež se toužili napít sladké šťávy uvnitř květů.

Létala tam také skupinka čmeláků, kteří se neustále hádali. Vždy se shromáždili kolem nějakého květu a navzájem se od něj odháněli, protože každý chtěl šťávu pro sebe. Když nějaký čmelák odletěl dál, aby si našel jinou květinu, ostatní čmeláci se na něj hned vrhli a zase se spolu začali hádat o to, kdo vypije nektar z květiny, kterou čmelák našel.

Jeden z nich se ale nahněval a řekl si, že zkusí hledat šťávu jinde. A tak odletěl z louky pryč, hledal a hledal, až našel náš park a v něm tolik květin se sladkým nektarem! Nemohl tomu uvěřit. Létal z květu na květ, jako by nevěděl, který si vybrat dříve. Květiny na něj volaly:

"Poleť sem! Máme tady tolik dobré šťávičky!"

Čmelák ale stále jen poletoval okolo nich a na žádné z nich se skutečně neusadil. Ať ho květiny vábily svou vůní jakkoli, nedokázal se na žádné z nich posadit a opravdu se nektaru napít. Pořád se rozhlížel kolem - viděl mnoho dalších včel i čmeláků - a dostal strach, že zase přiletí za ním a začnou se s ním hádat. Nikdo ho však přitom nerušil, ani se s ním hádat nechtěl.

"Určitě jen čekají, až si nějakou květinu vyberu, a pak se na mě vrhnou." pomyslel si. "Tohle přece nebude jen tak."

Nu, a tak se pořád podezřívavě rozhlížel, poletoval nad květinami a snažil se přijít na to, jak by se k nektaru dostal, aniž by to ostatní postřehli.

A víš, jak to dopadlo?

Vrátil se zpátky.

Vrátil se tam na tu louku, kde se s ním všichni hádali, a pokračoval v bojích o květiny s těmi nabručenými čmeláky, od kterých předtím odletěl.

* * *

Víš, když někomu nabízíš svou pomoc a lásku, a on ji nechce přijmout, nemusíš si dělat starosti. Když někomu nabídneš všechno, co máš, a on tím pohrdne a odletí pryč, prostě ho nechej odletět. Protože každý nabručený čmelák si hluboko v duši přeje dostat trochu toho sladkého a dobrého nektaru, kterým jsou láska a pomoc. Ale když nabízíš něco tak čistého a krásného, může se stát, že na to tvůj čmelák není zvyklý a nedokáže si připustit, že by to skutečně mohl mít. Neboj se však o něj. I když odletí zase pryč - do prostředí, ve kterém se mu nelíbí, ale na které je zvyklý - jednoho dne se opět vrátí. Stejně jako to později udělal čmelák z našeho příběhu.

* * *