Pohádka o jarním sluníčku

Vykouklo sluníčko za bílým obláčkem, který plul po modré obloze. Sluníčko se protáhlo, zamrkalo a usmálo se na svět. Letos nastal jarní čas nějak brzy, ale kytičky už vykukují z hlíny, ptáčci začínají zpívat tak se sluníčko dalo do práce. Rozzářilo se na celou oblohu, zahnalo obláčky a začalo pomalu prohřívat zem. A jaro může začít.

Další den však bylo pošmourné ráno plné mraků a sluníčku dalo moc práce najít aspoň skulinku a nakouknout na svět. Mraky měly však převahu a tak sluníčko raději nabíralo síly, aby mraky přemohlo další den.

A skutečně, další ráno se sluníčko plnou silou nadechlo a mraky se polekaly a na mnoha místech se potrhaly a sluníčko s úsměvem posvítilo na nový den. Všimlo si, že ptáčků i kytiček zase trochu přibylo, objevilo se i několik berušek, které také zvědavě nahlédly, jestli už je dost teplo aby se mohly proletět. A tak jaro pokračovalo.

Brzy se všechno začalo zelenat, bzučely včelky a bylo stále tepleji. Sluníčko z jasné oblohy sledovalo jak se mu práce daří a spokojeně se usmívalo, protože jaro je tu.