Stavební povolení

Byla jednou zvířátka, co na paloučku žila,
když je lidé sužovali, moc nešťastná byla,
společně se dohodli, pryč že všichni odejdou,
v hlouby lesa bez lidí se jistě obejdou,
postaví si na paloučku svoje město vlastní,
a až si ho dobudují, budou všichni šťastní.

Začali tak rozjímati, co udělat musí,
běhání však po úřadech se jim velmi hnusí.
Bez stavebního povolení, že to není možné,
nikomu na úřad se nechce, je to příliš hrozné.
Došlo tedy na dohady, kdože pro něj půjde,
chytrost lišky využít chtěli ať do města dojde.

Lišce trvá celý týden, než se vrátí domů,
jen s polovičkou dokladů, na stavbu nového domu.
Jednat s takovými tupci, je nad liščí síly,
pošleme tam velké zvíře, což tak medvěd silný,
jeho síla taky platí, nevadí, že není vševěd,
na cestu se vypravil hromotlučný medvěd.

Medvěd tedy rozhodně, na magistrát míří,
rozhodnutý, jak prach v kancelářích zvíří,
snažil se, jak nejvíc uměl a opravdu chtěl,
po úřadu toulá se, ani on však neuspěl,
s prázdnou se tak vrací po čtrnácti dnech,
naději zvířátka ztrácí, jsou jen samý neúspěch.

Znovu došlo k rokování, chce to něco jiného,
po sobě se rozhlížejí, chce to něco ostrého,
rozmýšlejí, kdo že bude, jejich nový posel,
do diskuze přihlásil se, pouze hloupý osel.
„Co že chceš, ty vyřídit se svou tupou myslí“,
nikdo jiný nehlásí se, a tak mu vstříc vyšli.

Osel do úřadu odejde, aby zbylé doklady přidal,
a i když je zvíře líný, do města se vydal.
Po obědě zvířátka z lesa silný hluk slyší,
nestačí se všichni divit, když se ten hluk zvýší,
za oslem, jak na paseku vchází, se něco děje,
na mýtinu velmi hlučně, vjeli stavební stroje.

„Jak jsi, osle dokázal, že už máš stroje s sebou?“
„Dokázal já, tupý co nedokázali jste ve dvou.
Procházel jsem celý úřad od zdola nahoru,
až obdržel jsem od všech lidí řádnou podporu,
je to strašně jednoduché, je to zkrátka tak,
že za každými dveřmi, je můj bývalý spolužák.“