Pohádka z mechu a kapradí

Jednoho dne se Křemílek a Vochomůrka probudili do překrásného rána. Sluníčko hřálo o sto šest a neposedný větřík tiše pofukoval za okny jejich domečku.

*****

Vochomůrka: "To je ale dneska hezky! Že, Křemílku?"

Křemílek: "To máš pravdu, Vochomůrko! Dneska je opravdu krásný den! Ráno jako obrázek! Co budeme dělat, Vochomůrko?"

Vochomůrka: "Dneska bych nejraději zůstal v Chaloupce, jsem nějaký rozlámaný!"

Křemílek: "Neříkej, Vochomůrko? Co se ti stalo? Ofoukl tě snad větříček?"

Vochomůrka: "Kdepak větříček! To byl vichr! Hotová studená fronta!"

Křemílek: "Nemám zajít pro doktora? Co když budeš stonat celý den?"

Vochomůrka: "Co tě nemá, Křemílku! Stačí, když mi uvaříš silný šípkový čaj!"

Křemílek: "A kde mám dneska vzít šípky? Copak jsem ti před zimou neříkal, abychom je usušili do zásoby? Jednou se nám budou hodit!"

Vochomůrka: "Ale Křemílku, copak jsem měl tušení, že nastydnu? Blbej severák!"

Křemílek: "Severák to byl?"

Vochomůrka: "Jo, severák! Silný severní vítr, který foukal skrze okluzní frontu!"

Křemílek: "Neříkej!"

Vochomůrka: "Ba jo!"

Křemílek: "A kdo ti to řekl?"

Vochomůrka: "Naše pilná včelička! Dala se na počasí, když už je u toho letectva!"

Křemílek: "Není to tajná informace?"

Vochomůrka: "Není! A kdyby, co na tom sejde?"

Křemílek: "Poslyš, Vochomůrko! Už jsi někdy myslel na to, že bychom se dali taky do armády?"

Vochomůrka: "A co bychom tam dělali? Kdo by nás chtěl?"

Křemílek: "No, kdo? Někdo by se už našel!"

Vochomůrka: "Vždyť nemáme žádné zbraně! Naše včelka má alespoň žihadlo! Co máš ty?"

Křemílek: "No, já?"

Vochomůrka: "Půjčíme si kanón od pana Žaluda, který roste na dubu kus od palouku!"

Křemílek: "Co s jedním kanónem? Přiletí sršni a bude po armádě!"

Vochomůrka: "Máš pravdu, ale stejně, Křemílku, když tak ležím za pecí v té naší chaloupce v mechu a kapradí, pořád mám takový divný pocit, že nic neděláme pro naší vlastní bezpečnost!"

Křemílek: "A proti komu bys chtěl bojovat? Mravenci nás nechávají na pokoji! Včely a sršní taky a pokud jde o brouky, starají se o sebe! Víš co? Nech si o tom zdát sladký sen a vrať se do reality, Vochomůrko! Prostě na to nemáme a basta! Chaloupku si musíme ubránit sami! Takže vylez z té postele a hybaj ven na palouček! Ve zdravém těle zdravý duch!"

Vochomůrka: "Víš, Křemílku... A nemohl bys mi dát modrou knížku?"

Křemílek: "Proč jako? Zdá se ti, že jsi neschopný služby?"

Vochomůrka: "Já jen tak! Když mě se tak krásně lenoší!"