Anděl a Karlík

Mladý anděl Kalikor stojí tváří v tvář stvořiteli a mlčky naslouchá slovům, které se rovnají zákonu: "Můj milý, Kalikore, teď půjdeš mezi lidi. Musíš ukázat, zda budeš dobrým strážným andělem.“
Stvořitel se odmlčel a ukázal na velké přesýpací hodiny, které za ním zrnko po zrnku odměřovaly běh pozemského času a po malé chvíli dodal: "Jen pamatuj, můj synu, že nesmíš měnit běh věčného času. Co jednou tyto hodiny odměří se nesmí měnit. To je zákon!“
Kalikor jen přikývl a opustil svůj domov. Teď ho čeká svět lidí se svými radostmi a bolestmi, které on musí pomáhat nést lidem.
Dokáže to nebo ne?
Kalikor neví, co ho čeká a je plný neděje. Svět lidí ho šokuje svojí krutostí. Čekal mnohé, ale to jak se lidé chovají, ho šokuje a odrazuje. Už po prvním dnu váhá.
Budu schopen plnit své poslání?
Dokážu ty nevděčné a zlé lidi provést životem ke spasení?
Není mé poslání určené k nezdaru?
Všechny tyto otázky pomohl bloudícímu andělovi vyřešit jeden jediný člověk.
Dokonce, jen úplně malý člověk. Lidské mládě neboli dítě, které je jmenovalo Karlík. Bylo mu pět let a žil se svojí matkou a otcem ve městečku pod horami. Život se s Karlíkem nemazlil, ale on všechny rány nesl s klidem a pokorou. Kalikor trávil s Karlíkem každou volnou chvilku a pozoroval, jak se chlapec mazlí s matkou.
Jak s pokorou snáší zlo, kterým ho bez příčiny zaplavoval jeho věčně opilý otec.
Jak pomáhá každému ve svém okolí.
Kalikor cítil, že ho Karlík přibližuje k lidem a smiřuje jeho duši s těmi z lidí, co chybují. Anděl věřil, že s pomocí čistého dítěte splní poslání, se kterým přišel mezi lidi.
Jednoho večera, po velmi těžkém dni plném zla ze strany lidí, zatoužil Kalikor po doušku křišťálově čisté vody, která tryskala z nitra malého Karlíka, a tak ho chtěl navštívit.
Už z dálky viděl, že se stalo něco děsivého. U domku, kde chlapec žil se svými rodiči stál bílý vůz se znakem rudého kříže na svém boku. Barva kříže odpovídala i velké kaluži ve které Karlík ležel uprostřed kuchyně nuzného příbytku.
Kalikor nemůže věřit tomu co vidí.
Kdo mohl tak čisté duši ublížit?
Kdo je tak neuvěřitelně krutý, že stáhl ruku na toho nejbezbrannějšího ze všech lidí?
Kdo mohl?
Na řadu otázek existuje prostá odpověď.
Otec Karlíka v návalu opilecké zloby zbil své vlastní dítě.
On ho nejen zbil, on ho přímo zabil.
Anděl ví, že je pozdě. Co se stalo nelze změnit. Je čas už jenom na pomstu.
V ruce zlobou zlomeného anděla se objevil plamenný meč. Teď bude Kalikor andělem pomsty.
Krokem odhodlaného přistupuje k muži, který byl tak špatným otcem, že ani horším být nemohl. Zvedá zbraň spravedlivých, ale jeho pohled se svezl po tváři neomluvitelně hříšného muže. Anděl vidí bolest a utrpení. Tak vypadá ten, kdo je ničený výčitkami svědomí. Meč v jeho ruce poklesl.
On nemůže toho trpícího člověka potrestat.
On se potrestal sám.
Co, ale má nyní Kalikor dělat?
Na tváři anděla se zaleskla slza.
Anděl pláče!
Anděl trpí!
Anděl ví, že musí něco udělat!
Teď lidi nesmí opustit!
Stoupá k sálu věčného času. Už vidí obrovské hodiny, které zrnko po zrnku odměřují čas všeho živého.
Kalikor ve svém nitru slyší slova stvořitele: "Co jednou tyto hodiny odměří se nesmí měnit. To je zákon."
Zoufalý anděl ví ,co je to zákon, ale jeho bolest je silnější než všechny zákony vesmíru.
Kalikor jedním trhnutím obrací hodiny a čas se na malý okamžik zastavil. Po chvíli se jeho věčný běh otočil. Anděl se vrací do domu bolesti. Je tam právě v čas.
Opilý otec rozrazil dveře a chce Karlíka uhodit.
Jen mžik a hrůza se bude opakovat. Kalikor, ale ví co dělat. Opilý otec ve svém duchu vidí co se stane pokud nezvládne svojí zlobu.
Zarazí se a ruka napřažená k úderu zamrzne ve vzduchu. Pak se ten chybující milující muž vrhá k nohám svého syna.
Pln výčitek prosí.
Prosí o odpuštění.
Kalikor má zase plné oči slz.
Teď jsou to slzy radosti, dojetí a radosti.
Musí zpět ke stvořiteli.
Musí přijmout spravedlivý trest. Porušil zákon a ten platí i pro anděli.
U hodin stojí stvořitel.
Pokývá hlavou a hlasem plným lásky říká: "Můj synu, porušil jsi zákon a díky tomu je z tebe pravý strážný anděl. Jen anděl, který dokáže pro lidi prolít slzy a porušit zákony může lidem sloužit."