Babiččina pohádka

V zeleném háječku, v roubeném domečku,žila stařenka se svým invalidním vozíkem a dvěma vnoučátky. Byl sobotní
večer a děti nabité energií nemohly usnout. Šly za stařenkou, aby jim vyprávěla pohádku. Chudák babča byla v nejlepší
části svého snu, když se prudce zvedla (vzhledem k jejímu věku, to byl obdivuhodný výkon) tasíc přitom kulomet
z podpolštáře. Byť byla probraná, do vyprávění se jí nechtělo. Děcka škemrala, kňourala, slibovala nejnovější jadernou
zbraň a... to na stařičkou ženu s nízkým důchodem zabralo. Děti se pohodlně usadily na bedýnce granátů a armádní kryplbába začala....

Před dávnými a dávnými časy, kdy ještě vaše prabáby a pradědové byli na houbách, žila mírumilovná rodinka.
Skládala se z šesti členů.
Otčímovi nikdo neřekl jinak, než Dutá hlava, své soupeře vždy skolil jednou ranou čelem.
Matičce říkali Jednoočka, když se chtěla zapojit do rvačky s nožem, omylem vypíchla svoje oko.
Nejmladší syn byl Řiťobijec, soky nakopal vždy do prdele a ti zdrhali,až se za nimi prášilo.
Druhý syn byl Prstolam, ničí prsty nenechal napokoji. Má spoustu nádherných trofejí.Tvrdí se, že koná ilegální
výstavu zvanou Prstománie.(Mám dva volňásky jestli někdo chce >=))
Konečně tu byla i dcera, kulaťoučká tak, že i balon je proti ní šišatý. Pojmenovali ji Dušička (podle mě by se lépe hodilo Dusička),
každýho mužskýho, který se kolem ní mihnul, chytla a tak dlouho ho objímala, až se udusil.
Nejstarší dceři, říkali Ptakošmik a jestliže nemáte inteligenci v mínusu,tak jistě víte proč ;o)
Nu a tahle mírumilovná rodinka se nudila. Otčím si řekl, že je načase, aby jejich děcka vyletěla z hnízda.

Pokácel stromy, vyrobil papír a vystřihl z něj křídla. Pro každáho haranta...pardon, pro každé děcko jedny. Poté nasbíral klestí,
naučil se číst, přečetl si příručku "Jak vyrobit hnízdo" a začal s výstavbou. Po hodinách a hodinách práce se mu vše podařilo.
Řiťobijec odletěl někam na jih. Prstolam na sever. Ptakošmik na východ a.....Dušička zůstala rodičům na krku.Papírová křídla
nesnesla takovou zátěž a rozpadla se. Děvuše se nic nestalo, před dopadem pod sebe nahromadila veškerý špek a spadla do měkkého.
Jednoočka začla lamentovat co to mají za nešiku, zběsile u toho kolem sebe mávala nožem,až si vypíchla druhé oko. (pak kdo je nešika)
Dutá hlava přemýšlel, ale jelikož v té hlavé měl opravdu duto,tak mu to moc dobře nešlo. Opusťmě zachmuřené rodiče a přetíženou dceru
a vraťme se k Řiťobijci a jeho jižnímu dobrodružství.....

V zeleném háječku, v roubeném domečku.....sedí přece babka s vnoučátky. Ale na jih od nich se kdysi dávno přistěhoval Řiťobijec.
Jeho křídla ho donesla jen taktak k malé jeskyni, kde se hned zabydlel. Po dlouhé a strastiplné cestě ze sebe shodil mokré oblečení
a šel si sehnat něco k jídlu. Bylo léto, tak se vydal nalehko (prostě totálně nahatej=)). Doufal,že nikoho cestou nepotká, jenže!!
Vyšel před jeskyni, v dálce zahlédl keř s melouny, rozeběhl se tam. Udělal pár kroků, skoků a slyšel křik: "Pomoooooc, úchyl! Zalez
zpátky nebo tě bacim!!" Řiťobijec se nebál, však byl slavný svými kopancy a šel dál. To dělat neměl. Jen co se pohl vpřed, skočila na něj
mrňavá, zrzavá, chlupatá, uslintaná....no prostě hnusná, veverka. K melounu se náš hrdina nedostal. Veverka byla neškodná,ano, ale
Řiťobijec dostal takový záchvat smíchu, až mu prasklo slepé střevo a umřel. Jo,jo, kdyby poslechl maminčinu radu a sehnal tomu střevu brýle...

Na severu....je zima, to je všem známo....ale taky tam je Prstolam. Odnesl ho severní vítr a ten je dooost krutý, s tím opravdu nepočítal.
Stavěl si kamaráda sněhuláčka. Asi po dvou dnech, když už dělal závěrečnou, dvacátou druhou kouli, zjistil, že je mu děsná zima.
Den předtím si všiml divných stop ve sněhu. Řekl si,že by to mohl být náznak civilizace, tudíž se vrátil na místo, kde je naposledy spatřil a
vydal se po nich dál. Unavený, hladový, promrzlý až do posledního zubu, došel k vlastníkovi oněch stop. Vzhlédl k nebi a....PLESK....
huňatá, bílá tlapa ho plácla přes ruce. Jak byl vymrzlý, všechny prsty mu zfialověly a spadly do sněhu. Chudák Prstolam nevěděl co má dělat.
Kuličky ze sněhu dělat nemohl, vytrhat chlupy medvědovi nemohl, bez prstů byl prostě bezradný. Přiběhla medvědice a něžně (jejím drsným
jazykem to moc něžné nebylo) ho oblízla a přijala ho mezi své. Tak se z prstolama stal lední medvěd. Naučil se chodit po čtyřech, žrát...pardon,
jíst ze země pusou a jiné, k životu potřebné věci.
Ale přežil....což se nedá říct o jeho nebohém bratru Řiťobijci.

//Stařenka vstala a poprosila o minutu ticha za padlého v boji. Vnouček při vstávání udělal osudovou chybu. Při vyprávění cháloval fazole,
zvedl se a....rááána jako z děla. Nejenomže prdem protrhl kalhoty,ale byla to taková šleha,že odjistila jeden granát,který samozřejmě bouchl
a vnouček se proletěl. Babička s vnučkou ho pár desítek hodin sledovaly, jak krouží na oběžné dráze a pak opět usedly (raději k NEvyhřátému
krbu na studenou zem) a kryplbába pokračovala... //

Východ okupovala Ptakošmik. Libovala si ve svém hradu z písku. Po úspěšném zakončení prvního týdne, nastal problém. Ptakošmik měla
fobii z hadů a jeden se jí usídlil v ložnici. Děvucha byla bezradná, kung-fu,které mistrně ovládala, na hady nezabíralo. Strachy se počůrala.
Had jen nevěřícně vytřeštil oči (představte si hada s vykulenýma očima). Ptakošmik udělala dvě salta, tasila nůžky z boty a přešmykla hada
vejpůl.

Konec pohádky...

//Babička se zvedla z tureckého sedu a hnala vnučku do postele s výhrůžkou udeření levým hákem. Vnučka vstala, zaujala bojový postoj
a s vražedným výrazem se zeptala, co se stalo s Dušičkou. Babička se zdráhala, že o tom mluvit nebude. Ale vnučka začala zběsile funět
a vypadalo to, že dostane svůj záchvat zuřivosti. Babka se nadechla, že jí to řekne....v tom se zřítila střecha a.....nebojte, neumřeli.....jen
se k nim propadlo jakési monstrum. Tří tunová obluda se oprášila a popadla vnučku s tím, že to bude případná rukojmí. Babička se probrala
ze šoku a tasila devítku (značky magnum) z právé náprsní kapsy a druhou devítku (Eagla) z dekoltu. Jako Lara Croft se hnala místností
za monstrem a s bojovým pokřikem "Za lentilkyyyy" vypálila dvě díry do špekatého těla. Kulky se bohužel jen odrazily a trefily její vozíček,
který se v zápětí rozpadl. Vnučka pochopila o koho jde, sevření bylo příliš těsné, ano, skončila ve spárech Dušičky. Doufala, že se jí podaří nějak
vyprostit, ale marně. Pod postelí byla schovaná pancéřová pěst (bazooka), babka se k ní doplazila a s úšklebkem na tváři se pustila znovu do akce.
.......slyšíte to ticho?.......Dušička je o hlavu kratší, nad krbem je nová trofej (její hlava), dušená vnučka je v komatu a babička si složila nový vozík
a šla (jela) si udělat kafe.//

A žili šťastně, až do smrti....=)