O berušce

O berušce
Jáchyma je beruška, která bydlí na Lípě. Kůra velké lípy připomíná vrásčitou sloní kůži, jak asi, milé děti, víte. A v jedné takové vrásce měla a má Beruška příjemný bydlení.
Je to bytost spíše zasmušilá, straní se ostatních berušek a má ráda svoje soukromí. Dobře zná život, jaký je kolem Lípy. Zná ta různá blues zpívaná Liborem Nulíčkem nebo mládenci z Marshbandu, slyšela již vícekrát názory páně Petržílovy na stát a rodinu prožila se zbylými mnohá dekadentní rána po probdělých nocích. Ale uchovala si pevnou víru v to, že nejdůležitější jsou mšice na nedalekém ořešáku a aby se jí dobře žraly. Beruška si tedy vcelku hezky hospodařila na svý vrásce a taky si tam vařila a taky to bylo hodně vysoko a bylo to hodně pevný.
No a jednou byla velká bouřka. Větve se ohýbaly ze strany na stranu, jenom to pevný ne. Vítr fičel od Oříkova, Solopysk a Severního Irska. A potom za zvuku několika hromů a světla několika blesků, najednou se nad Lípou objevilo takový obávaný a známý strašidlo „Lípák obrovský“. Usadilo se na Lípě, zachechtalo se a řeklo, že dál nepůjde, jelikož je zlý démon a nikdo si s ním nebude vědět rady.
Beruška tedy nebyla ráda, že jí někdo narušuje zavedené a osvědčené pořádky. A ten Lípák byl opravdu neřád. Lomcoval vším, čím mu bylo po chuti a nedal pokoje vůbec ničemu. A Beruška si začínala myslet: „S tímhle se musí něco udělat.“
A protože měla sice kradmé, ale použitelné vztahy s vlaštovkou Boženkou, hned se jí svěřila se svými obavami. Boženka nebyla z vlaštovek, která by takovou ošemetnou příhodu podcenila. A dala za pravdu Berušce, že je třeba hned jednat, neboť z Lípy její obyvatelé v hrůze prchali a stávali se bezdomovci.
„Naštěstí a to můžeme mluvit o velikém štěstí, se trochu znám s Petrem Konvalinkou. No a toho třeba něco napadne.“
Petr Konvalinka zrovna okopával rajčata. Tedy přesněji seděl na cihle a odpočíval asi tak v polovině práce a přitom popíjel pivo. Boženka se mu přitočila k uchu a všechno mu to o tom Lípákovi vyštěbetala. P.K. se podrbal na své moudré hlavě a řekl: „No to se podívejme!“ pak si loknul a pokračoval: „Lípák a tady! To by nám ještě chybělo!“ A začal s tím, milé děti, něco dělat.
Naštěstí, a to můžeme mluvit o dost velikém štěstí, se znal prostřednictvím Filmového klubu Sedlčany s panem Jaroslavem Nádvorníkem, ředitelem základní školy "Propojení". Smluvil si s ním narychlo takovou jako pracovní poradu v restauraci u "Krčína" a tam to spolu všechno spiklili a domluvili.
P. K. pak zatopil v kamnech a do dával do hrnce vařit, s tím dělal veliké tajnosti. My to ale víme, alespoň trochu. Nasypal tam spoustu pepře a taky pálivé papriky a rostliny jako vratič a mlátič a podobně. Rovněž různá mýdla a louhy. Hrnec pak po svaření odstavil a nechal stát v koutě. A začalo se čekat. Na co milé dětí? No na příhodný vítr přece!
Ale jak jednou večer televizní hlasatelka ohlásila v předpovědi počasí zbrázdělou studenou frontu od Oříkova, Solopysk a Severního Irska, hned byla spousta telefonátů a jiného domlouvání. Avšak ráno stála na stráni nad Lípou skupina vybraných dětí, co měly mít zrovna hodinu tělocviku nebo výuku k obraně vlasti. A děti měly všechny v rukách přichystané bublifuky. A co bylo v náplni těch bublifuků, vám už snad ani nemusím napovídat. Byl to ten strašný lektvar uvařený v hrnci na plotně.
Teď to teprve začalo. Děti na smluvený povel pana ředitele, který byl také přítomen, začaly vyfukovat strašnou spoustu bublinek. A všechny ty bubliny směřovaly na Lípu.
Lípák tomu ani nechtěl věřit, co se na něj hrnulo. Udělal se neviditelným, udělal se nepřítomným. Jenže tady byl ten Lípákův problém. Démon musí aspoň kousíčkem sebe zůstat tam, kde je. No kde ale najít ten malinký kousíček místa, když všude to štípe, kouše, pálí, pudí, strká, plive, krká, prudí a vůbec vyvádí.
Lípák prostě neměl šanci. Vypadl, ani nevěděl jak. A do dneška snad neví, co se mu to vlastně přihodilo. Podle posledních informací, jak je donesly kamarádky Vlaštovky Boženky, se odstěhoval snad do Humpolce, ale už to prý není on, už prý nemá to nasazení.
A Beruška Jáchyma se vrátila zpátky do svého a žila si dál svým spokojeným zasmušílým způsobem a těšila se na další blues a různé filosofické vývraty, jak je k Lípě vane čas a zanáší lidé.