Cesta

"Thero, kam jdeš?"
"Ven, poslala jsi mě přece za babičkou."
"A to chceš jít v takovéhle mlze?"
"Není tak hrozná. Když se budu držet cesty, nezabloudím."
"Tak dobrá, ale nikde se nezastavuj, ať jsi brzy doma." Dívka už byla napůl ze dveří.
"A Thero!" křikla ještě matka. "Nesejdi z cesty."

***

Mlha se tiše převalovala přes širokou lesní pěšinu. Byl ponurý listopad. Mezi holými stromy bylo ticho a pusto. Jen jediné kroky bylo slyšet v tom tichu, kroky dívky zahaleného do červeného pláště. Spěchala po pěšině. Náhle však se zastavila a zaváhala. Nikde nebylo vidět živou duši. Dívka znovu pokračovala, už však ne rovně. Sešla z cesty, přímo mezi stromy.

***

"Čekám tu na tebe." prohlásil mladík opřený o strom.
"Já vím." přikývla dívka.
"Myslel jsem, že nepřijdeš."
"Ale já přišla."
" Možná je to chyba, jsi si jistá?"
"Ano."
"Pak tedy dobrá."
A ten mladík pomalu přistoupil k dívce.

***

Něco rudého je vidět na spadaném listí a mlha dál se valí mezi stromy. Je to snad krev? Ne, je to plášť. Však kde je ta dívka, které patřil? Kde je ta dívka, která sešla z cesty? Lesem se ozývá vlčí vytí. Jsou to dva hlasy, však dříve volal pouze jeden.